Vědci: neandrtálská varianta genu ovlivňuje svalovou hmotu i stavbu čelistí dnešních lidí

Neandrtálci vymřeli přibližně před 42 000 lety, ale část jejich genetického dědictví přežívá v těle některých dnešních lidí – a nová studie ukazuje, že toto dědictví ovlivňuje nejen vzhled, ale i tělesnou stavbu. Podle výzkumu vědců z Max Planck Institute for Evolutionary Anthropology, publikovaného 7. srpna 2026 v časopise Current Biology, nese neandrtálská varianta genu spojeného s růstovým hormonem stopy v tom, jak vypadají svaly a čelisti u nositelů této varianty dodnes.

Neandrtálci se v fosilním záznamu objevují přibližně před 300 000 až 400 000 lety. Měli robustnější těla a větší mozky než dnešní lidé a analýza jejich genomu ukázala, že se po dobu zhruba půl milionu let vyvíjeli převážně izolovaně od předků moderního člověka. K hlavnímu křížení mezi neandrtálci a anatomicky moderními lidmi došlo až mnohem později, přibližně před 47 000 lety. Výsledkem tohoto kontaktu je skutečnost, že lidé s neafrickými kořeny nesou dnes v průměru asi 2 % neandrtálské DNA.

Autor studie Enrico de Lazaro upozorňuje, že jedna konkrétní neandrtálská varianta genu pro růstový hormon se dodnes vyskytuje u přibližně jedné pětiny některých populací v jižní a východní Asii. Vědci zjistili, že dospělí nositelé této varianty mají tendenci být o něco vyšší a těžší než lidé bez ní, přičemž vyšší tělesná hmotnost souvisí především s větší svalovou hmotou, nikoli s tukem. Jde tedy o fyzický znak, který lze přímo spojit s odkazem vymřelého lidského druhu.

Kromě vlivu na výšku a svalovinu výzkum odhalil i souvislost s tvarem čelisti. Nositelé neandrtálské varianty mají v průměru kratší mandibulární ramus, tedy vzestupnou část dolní čelisti, a u nich je také vyšší pravděpodobnost výskytu předkusu. Zuby těchto jedinců navíc mají tendenci mít kratší kořeny. Tyto rozdíly společně naznačují, že neandrtálská genetická stopa formuje nejen svalovou hmotu, ale i strukturu obličejové kostry.

Zajímavým zjištěním je, že podobné rozdíly nebyly u dětí vůbec detekovatelné. To podle vědců naznačuje, že se efekt varianty projevuje až kolem období puberty, kdy dochází k hormonálním změnám spojeným s růstem a vývojem těla. Tento nález potvrzuje, že vliv neandrtálského dědictví není statický od narození, ale aktivuje se v určité vývojové fázi života, patrně v souvislosti s působením růstového hormonu, jehož gen je variantou ovlivněn.

Studie tak přidává další dílek do skládačky poznání o tom, jak hluboko genetické dědictví neandrtálců zasahuje do biologie moderního člověka. Zatímco dřívější výzkumy se soustředily především na souvislosti s imunitním systémem, kožní pigmentací nebo náchylností k některým onemocněním, nová práce ukazuje, že neandrtálské geny mohou ovlivňovat i zcela základní tělesné parametry, jako je svalová hmota a stavba čelisti. Vzhledem k tomu, že se varianta vyskytuje především u populací v jižní a východní Asii, naznačuje to také, že vliv neandrtálského křížení nebyl na různých kontinentech rozložen rovnoměrně.

Výsledky výzkumu mají význam nejen pro pochopení evoluční historie člověka, ale i pro medicínu a antropologii obecně. Znalost toho, jak konkrétní geny zděděné po jiném lidském druhu ovlivňují růst, svalovou stavbu nebo tvar čelisti, může pomoci lépe porozumět variabilitě lidského těla napříč populacemi. Zároveň studie připomíná, že ačkoli neandrtálci jako druh vyhynuli, jejich genetický otisk zůstává součástí lidstva dodnes – a v některých ohledech je stále aktivní a měřitelný.