V Polsku našli keltskou bronzovou přilbu starou 2 400 let

Archeologové v severovýchodním Polsku objevili vzácnou bronzovou přilbu z doby železné, která patří keltskému typu. Nález pochází z lokality Łysa Góra a podle dosavadních poznatků je starý přibližně 2 400 let. Zaujal především tím, že se nachází hluboko za hranicemi území, kde Keltové původně žili.

Přilba se do dnešních dnů nedochovala vcelku. Byla úmyslně rozdrcena a rozlámána na kusy, které pak někdo uložil do jámy. Společně s nimi tam ležely také železné sekerky, odborně označované jako adzy, a kosa. Právě to, že předměty byly uloženy společně a přilba byla před pohřbením záměrně zničena, ukazuje na plánované jednání, nikoli na náhodnou ztrátu či odhození. Co přesně takové počínání znamenalo, ze zveřejněných informací nevyplývá, nabízí se však výklad, že šlo o nějaký druh obětního nebo rituálního ukládání.

Podobné přilby jsou známé především z bohatých hrobů keltské válečnické elity. Archeologové je nacházejí například v oblasti Champagne ve Francii nebo v Dürrnbergu v Rakousku. V těchto případech šlo o součást výbavy příslušníků vyšších společenských vrstev, kteří si mohli dovolit nákladnou zbroj z kovu. Bronzová přilba tak sama o sobě svědčí o určitém postavení svého majitele a o schopnostech řemeslníků, kteří ji vyrobili.

Zásadní na nálezu z Łysé Góry je jeho poloha, protože leží daleko od keltské domoviny. Keltská kultura se v době železné soustřeďovala v západní a střední Evropě, zatímco severovýchodní Polsko leží na jejím okraji či zcela za ním. Přilba tak představuje doklad toho, že předměty spojené s keltským prostředím nebo jeho vlivem se dostaly i do vzdálených oblastí. Jakým způsobem se tam ocitla, zda šlo o obchod, dar, kořist, nebo o pohyb lidí, však ze zveřejněných informací určit nelze.

Nález zároveň připomíná, jak propojená mohla být Evropa už před více než dvěma tisíci lety. Prestižní předměty, zbraně a zbroj putovaly na velké vzdálenosti a jejich nositelé či příjemci je mohli využívat podle vlastních zvyklostí. Skutečnost, že přilba byla v místě nálezu zničena a pohřbena spolu s nástroji běžnými v zemědělství, jako je kosa, naznačuje, že její význam mohl být v novém prostředí zcela jiný než v keltské válečnické společnosti.

Společné uložení zbraně, nářadí a zemědělského náčiní do jedné jámy je samo o sobě zajímavé. Sekerky a kosa patřily k předmětům každodenního života, přilba naopak k symbolům moci a boje. Jejich vzájemná souvislost může pomoci při pochopení toho, jaká společenská či náboženská pravidla v dané komunitě platila. Konkrétní závěry si ale vyžádají další výzkum a porovnání s dalšími nálezy z regionu.

Bronzové přilby keltského typu patří k dochovaným předmětům spíše vzácně, a to i v oblastech, odkud pocházejí. O to výjimečnější je jejich výskyt v severovýchodním Polsku. Nález z Łysé Góry tak rozšiřuje mapu míst, kde se stopy keltského vlivu objevují, a otevírá otázky ohledně kontaktů mezi obyvateli střední a východní části kontinentu.

Zničení přilby před pohřbením není v archeologii neznámým jevem. U různých kultur a v různých obdobích se setkáváme se zbraněmi, které byly před uložením do země či do vody záměrně poškozeny, často pravděpodobně proto, aby je nebylo možné znovu použít a aby byly definitivně vyňaty z běžného světa živých. Zda tomu tak bylo i v případě tohoto nálezu, mohou potvrdit či vyvrátit pouze podrobnější analýzy a srovnání s dalšími lokalitami.

Dosud známá fakta tedy ukazují na mimořádný nález, který spojuje vzdálené oblasti Evropy a dokládá, že keltské předměty či jejich vzory zasahovaly daleko za hranice jejich původního osídlení. Přesné okolnosti, za jakých se přilba na Łysé Góře ocitla, zůstávají předmětem dalšího bádání.