V jižní Africe objevili první známou šablonovou skalní malbu

Jižní Afrika patří k oblastem s nejpropracovanějším souborem skalního umění na světě. Na stěnách skalních převisů a jeskyní se tu dochovaly výjevy běžících antilop, tančících mužů i záhadných humanoidních bytostí, které mají křídla, kopyta a rohy. Jde o malby, které vznikaly po dlouhá období a dodnes vypovídají o způsobu, jakým tamní společenství vnímala svět kolem sebe i svět duchovní.

Technika, kterou autoři těchto maleb používali, byla v zásadě stále stejná. Barvu nanášeli jemnými štětci nebo přímo prsty. Právě díky tomu jsou některé výjevy zpracovány s pozoruhodnou jemností, a to včetně drobných detailů postav a zvířat. Rozmanitost námětů a řemeslná dovednost řadí jihoafrické skalní umění mezi nejcennější doklady prehistorické výtvarné tvorby.

Jedna věc však v tomto souboru dosud chyběla. Jižnoafrickému skalnímu umění se podle dostupných informací nedostávalo šablon, tedy stencilů. Tato technika, při níž se barva nanáší kolem předmětu nebo přes vzor přiložený ke stěně, aby vznikl otisk nebo obrys, je známá z jiných částí světa. Nejčastěji se vybavuje otisk ruky, který se objevuje v pravěkých jeskyních na různých kontinentech. V jižní Africe se ale s ničím podobným dosud nepočítalo a odborníci tuto metodu v tamní tradici nezaznamenali.

Právě proto má nynější nález mimořádný význam. Podle titulku zprávy byla v jižní Africe objevena první známá šablonová skalní malba v oblasti. Jde tedy o zásadní doplnění obrazu o tom, jaké techniky tamní lidé ovládali a používali. Dosavadní představa, že místní tvůrci spoléhali výhradně na malbu štětcem nebo prstem, tím dostává novou podobu.

Z dostupných údajů nelze určit, kde přesně se malba nachází, jak je stará ani co zobrazuje. Tyto podrobnosti zatím nejsou k dispozici, a proto je nelze spolehlivě uvádět. Samotný fakt, že se v regionu objevila šablonová malba, však vyvolává řadu otázek. Badatelé si budou klást, zda šlo o ojedinělý experiment jednoho tvůrce, nebo o techniku, která se v nějakém období či v určité skupině používala častěji, ale doposud unikala pozornosti. Stejně tak je otázkou, zda podobné malby mohou existovat i na dalších lokalitách, kde zůstaly přehlédnuty.

Skalní umění jižní Afriky je přitom předmětem dlouhodobého zájmu archeologů i antropologů. Jeho motivy se často vykládají v souvislosti s rituály a představami o proměně člověka v zvíře či v jinou bytost, k čemuž by mohly odkazovat právě postavy s rohy, kopyty a křídly. Tanec a běh zvířat pak mohou odrážet jak každodenní zkušenost lovců a sběračů, tak symbolický rozměr jejich světa. Každý nový typ malby proto může přinést další vodítko k tomu, jak byly tyto výjevy vytvářeny a k čemu sloužily.

Šablonová technika se od malby štětcem liší nejen postupem, ale i výsledkem. Zatímco štětec dovoluje zachytit pohyb a tvar zvířete či člověka, šablona obvykle vytváří otisk nebo obrys předmětu, který byl k povrchu přiložen. Její objevení v prostředí, kde převládala jemná figurální malba, ukazuje, že repertoár tamních výtvarných postupů byl širší, než se předpokládalo.

Nález zatím představuje především podnět k dalšímu zkoumání. Bližší určení stáří malby, použitého pigmentu a okolností jejího vzniku může pomoci zasadit ji do širších souvislostí a ověřit, jak výjimečná skutečně je. Do té doby platí, že jižní Afrika má ve své sbírce prehistorického umění nový, dosud neznámý prvek.