Zemský plášť pohlcoval kyslík už miliardu let před Velkou oxidační událostí
15. 11. 2026
Vědci popsali dva dosud neznámé druhy howlerů, v češtině též vřešťanů, žijících v Amazonii. Nové druhy dostaly jména Alouatta iroi a Alouatta matogrossensis. Podle autorů studie se tím počet známých druhů howlerů zvyšuje na 16. Výzkum vedla první autorka Romina Batista z University of Gothenburg ve Švédsku a University of Salford ve Spojeném království. Jeho výsledky vyšly 30. října v odborném časopise Communications Biology.
Oba nově popsané druhy mají vousaté tváře, výrazný výraz a jasně červenou srst. Zatímco Alouatta matogrossensis obývá oblast Brazílie, kde byl zachycen i na umělém stromovém mostě v rámci projektu Reconecta, Alouatta iroi byl fotografován v Guyaně. Právě tyto snímky ukazují, jak se zvířata v dnes často fragmentované krajině pohybují.
Objev přichází s varováním. Podle vědců je druh Alouatta matogrossensis pravděpodobně na pokraji vyhynutí. Druhý z nových druhů, Alouatta iroi, je zase ohrožen plánovanou přehradou na řece Rio Branco. Autoři studie zároveň upozorňují, že odlesňování, změna klimatu a ztráta stanovišť ohrožují mnoho dalších amazonských druhů. Nově popsaná zvířata tak mohou čelit riziku zániku dříve, než o nich věda stihne zjistit víc.
K závěrům vědci dospěli analýzou genomů 11 druhů howlerů, které žijí v Jižní a Střední Americe. Nová genetická data podle nich ukázala, že se howleři odštěpili od svých blízkých příbuzných před 19 až 13,5 milionu let. Genomy zároveň pomohly přesněji určit příbuzenské vztahy uvnitř skupiny a odhalily, že dosavadní představy o některých druzích neodpovídaly skutečnosti.
Studie například ukázala, že tapajóský howler (A. tapajozensis) a amazonský černý howler (A. nigerrima) nejsou tak úzce příbuzní, jak se dříve předpokládalo. Naopak trinidadský howler (A. insulanus) by podle autorů měl být potvrzen jako samostatný druh. Výzkum tak nepřináší jen dva nové názvy do systému, ale upřesňuje i podobu celého rodu.
Spoluautorem studie je Jean Boubli. Howleři patří mezi nejhlasitější opice Nového světa a jejich pokřik se v lesích nese na velké vzdálenosti. Jejich ochrana je přitom závislá na zachování souvislého lesního pokryvu, který jim umožňuje pohyb mezi jednotlivými částmi stanoviště. Příklad stromového mostu z projektu Reconecta naznačuje, že alespoň část zvířat se dá v narušené krajině podpořit i cílenými zásahy.
Objev dvou nových druhů v oblasti, která je považována za jednu z biologicky nejbohatších na světě, podle vědců ukazuje, kolik toho o amazonské fauně stále nevíme. Zároveň však připomíná, že popis nového druhu a jeho ohrožení se mohou odehrát téměř současně. Pro Alouatta matogrossensis a Alouatta iroi bude klíčové, zda se podaří zachovat dostatečně velké a propojené plochy lesa, v nichž žijí.