Tropičtí přílivoví šneci mají jen omezenou rezervu k adaptaci na vedra, ukazuje studie

Vědci z Lingnan University v Hongkongu se ve spolupráci s mezinárodním výzkumným týmem zaměřili na otázku, která v souvislosti s postupujícím globálním oteplováním nabývá stále většího významu: dokážou se živočichové obývající extrémně teplá prostředí ještě dále přizpůsobit rostoucím teplotám? Odpověď hledali u tropických přílivových šneků, drobných měkkýšů žijících v pásmu mezi přílivem a odlivem, kde jsou vystaveni jedněm z nejnáročnějších teplotních podmínek na planetě.

Přílivová zóna představuje z hlediska tepelného stresu unikátní prostředí. Organismy zde žijící musí snášet nejen kolísání teploty způsobené střídáním přílivu a odlivu, ale také přímé sluneční záření během odlivu, kdy jsou často na několik hodin zcela obnaženy bez ochrany vodního sloupce. Tropické přílivové šneky se tak dlouhodobě pohybují na hranici svých fyziologických možností, což z nich činí ideální modelový druh pro studium tepelné tolerance a jejích limitů.

Cílem výzkumu bylo zjistit, zda tato zvířata, žijící už nyní v podmínkách blízkých svému tepelnému maximu, disponují ještě rezervou pro další zvyšování tolerance vůči vysokým teplotám. Tato otázka má zásadní praktický dopad - pokud by se totiž ukázalo, že tropické druhy již dosáhly stropu svých adaptačních schopností, znamenalo by to výrazně vyšší zranitelnost vůči budoucím vlnám veder a extrémním výkyvům počasí, které jsou s postupující klimatickou změnou očekávány stále častěji.

Vědecký tým sledoval, jak šneci reagují na opakované vystavení vysokým teplotám a zda se u nich projevují mechanismy aklimatizace, tedy postupného zvyšování odolnosti vůči tepelnému stresu na základě předchozí zkušenosti. Takové mechanismy jsou u některých živočišných druhů dobře zdokumentovány, u organismů žijících už na hranici svých tepelných limitů však zůstává jejich rozsah a účinnost méně jasná.

Výsledky výzkumu naznačují, že otázka tepelné plasticity tropických druhů je komplexnější, než se dosud předpokládalo. Zatímco u některých populací šneků byla pozorována schopnost do určité míry zvýšit svou toleranci vůči teplu, tato schopnost není neomezená a má své hranice. To potvrzuje obavy, že organismy žijící v tropických oblastech, kde jsou teploty již dnes blízké kritickým hodnotám, budou mít při dalším oteplování méně prostoru pro přizpůsobení než druhy žijící v mírnějším pásmu.

Tato zjištění mají širší význam pro pochopení toho, jak budou ekosystémy reagovat na pokračující změnu klimatu. Tropické přílivové zóny patří mezi biotopy s vysokou biodiverzitou a zároveň mezi místa, kde se dopady globálního oteplování projevují nejrychleji. Pokud druhy obývající tato prostředí nebudou schopny dostatečně rychle zvyšovat svou tepelnou toleranci, hrozí riziko poklesu populací nebo přesunu druhů do jiných, chladnějších oblastí, což by mohlo narušit stávající ekologickou rovnováhu.

Výzkumný tým zdůrazňuje, že podobné studie jsou důležité nejen pro pochopení biologie samotných zkoumaných druhů, ale také jako indikátor toho, jak se mohou chovat celé mořské a pobřežní ekosystémy v podmínkách zesilujícího tepelného stresu. Přílivové zóny totiž fungují jako svého druhu přirozená laboratoř, kde lze pozorovat účinky extrémních tepl