Toxikologie mumií odhalila drogy, které oběti Inků užívaly před smrtí

Toxikologická analýza zmumifikovaných ostatků lidí, kteří byli obětováni na horských svatyních napříč Incejskou říší, přinesla nové poznatky o posledních dnech a hodinách jejich života. Archeologové v nich odhalili psychoaktivní látky, které oběti před smrtí konzumovaly. Výsledky se týkají nejdůležitějšího incejského obětního rituálu, známého jako kapak hukča.

Obětování na vysokohorských vrcholcích patřilo k nejvýznamnějším náboženským obřadům Incké říše. Oběti, mezi nimiž byly podle dosavadních poznatků především děti a mladí lidé, byly vybírány a přiváděny na posvátná místa v horách, kde je čekala smrt. Právě díky chladnému a suchému prostředí ve vysokých polohách se jejich těla dochovala v mimořádně dobrém stavu, což badatelům umožňuje zkoumat je moderními laboratorními metodami.

Vědci při práci využili právě těchto dochovaných tkání. Toxikologický rozbor ukázal, že oběti před smrtí přijímaly látky působící na vědomí. Nálezy dokládají, že obětování nebylo pouze symbolickým aktem, ale že se na něm podílelo i záměrné ovlivňování stavu obětovaných. Dosud se o takových praktikách usuzovalo spíše nepřímo, například z archeologických nálezů předmětů či zbytků rostlin v okolí svatyní. Chemická analýza ostatků poskytuje přímější důkaz o tom, co lidé skutečně užili.

Význam zjištění spočívá také v tom, že jde o srovnání napříč celou říší. Analyzovány byly ostatky z různých horských svatyní, které se nacházely v rozsáhlém území, jež Inkové ovládali. Výzkum tak umožňuje posuzovat, jak jednotný byl obřad v jednotlivých oblastech a zda se způsob přípravy obětovaných lišil místo od místa. Incká říše se táhla podél And od dnešního Ekvádoru až po Chile a Argentinu a obřady na posvátných horách sloužily také jako nástroj upevňování vazby mezi centrem a podrobenými územími.

Obětní rituál měl v inckém světě především náboženský a politický rozměr. Hory byly považovány za sídla božstev a duchů a obětování mělo zajistit jejich přízeň, úrodu či ochranu říše. Obětovaní byli podle dobových představ posly mezi lidmi a božstvy, a proto bývali pečlivě připravováni, oblékáni do slavnostního oděvu a doprovázeni cennými předměty. Že součástí příprav bylo i podávání psychoaktivních látek, jak nyní potvrzuje toxikologický rozbor, zapadá do širšího obrazu rituálu jako promyšleně vedeného obřadu.

Archeologové upozorňují, že zmumifikované ostatky z horských svatyní patří k nejlépe dochovaným pramenům o inckém náboženství. Nejde přitom jen o samotná těla, ale i o vlasy, tkáně a další materiály, v nichž se mohou uchovat stopy látek, které člověk požil v posledních měsících či dnech života. Moderní analytické postupy dovolují z těchto stop vyčíst údaje, které by dřív zůstaly nedostupné. Právě analýza vlasů a dalších tkání se u podobných nálezů osvědčila jako způsob, jak zjistit, co oběti konzumovaly.

Nové výsledky tak doplňují poznání toho, jak Inkové obřad uspořádali a jakou roli v něm hrálo ovlivnění vědomí. Zároveň připomínají, že za velkolepou stavitelskou a správní organizací říše stál i náboženský systém, v němž lidské životy měly rituální hodnotu. Badatelé pokračují v zpracování dat a porovnávání jednotlivých lokalit, aby bylo možné lépe pochopit rozdíly i společné rysy obřadu napříč územím, které Inkové ovládali. Podrobnosti o konkrétních zjištěných látkách a počtu zkoumaných ostatků budou předmětem další odborné diskuse.

Výzkum tohoto typu přitom vyžaduje opatrnost i respekt. Ostatky obětovaných jsou nejen vědeckým materiálem, ale i pozůstatky lidských bytostí, které se staly součástí náboženských praktik zaniklé civilizace. Odborníci proto zdůrazňují potřebu pečlivého zacházení s nálezy i s interpretacemi, které se z nich vyvozují. Toxikologická analýza je jedním z dalších kroků, jak postupně rozkrývat podrobnosti o nejvýznamnějším obřadu, jímž se Inkové obraceli k božstvům hor.