Tisíce keporkaků míří k Antarktidě, u australských břehů vrcholí velrybí migrace

Vody u východního i západního pobřeží Austrálie jsou v těchto týdnech dějištěm jednoho z nejpůsobivějších přírodních úkazů na jižní polokouli. Tisíce jižních keporkaků se vydávají na svou každoroční pouť z teplých tropických vod, kde strávily zimní měsíce, směrem na jih do chladných antarktických oblastí. Migrace podle pozorování probíhá v plném proudu a velryby lze v tomto období zahlédnout v pobřežních vodách po celé délce australského kontinentu.

Keporkaci tráví zimní období v teplých vodách kolem Austrálie, kde se páří a kde samice rodí mláďata. Teplé vody sice poskytují bezpečné prostředí pro novorozená mláďata, chybí v nich ale dostatek potravy. Cílem migrace jsou proto bohaté krmné oblasti v Antarktidě, kde velryby nacházejí obrovské množství krilu a dalšího planktonu, který tvoří základ jejich jídelníčku.

Cesta z tropických vod k antarktickým ledovým polím patří mezi nejdelší migrace mezi všemi savci na Zemi. Keporkaci během ní urazí tisíce kilometrů, přičemž se často drží poblíž pobřeží, což umožňuje pozorovatelům ze břehu i z lodí sledovat jejich cestu. Skupiny velryb je tak možné zahlédnout, jak se vynořují na hladinu, vyskakují nad vodu nebo pohybují ocasními ploutvemi, než opět zmizí pod hladinou a pokračují dál na jih.

Pro Austrálii představuje období migrace keporkaků významnou turistickou atrakci. Pozorování velryb přitahuje návštěvníky do pobřežních měst, odkud vyplouvají lodě specializované na sledování těchto mořských savců. Zájem veřejnosti o migraci roste každým rokem a mnoho místních komunit na sezónu velryb spoléhá jako na důležitý zdroj příjmů z cestovního ruchu.

Jižní keporkaci patří mezi druhy, jejichž populace se po letech intenzivního komerčního lovu velryb v minulém století postupně zotavuje. Zákazy lovu a mezinárodní ochranná opatření umožnily populacím keporkaků v jižní polokouli v posledních desetiletích výrazně vzrůst, což se odráží i v počtu jedinců pozorovaných během každoroční migrace. Vědci a ochránci přírody nicméně upozorňují, že velryby na své cestě čelí řadě rizik, mezi něž patří srážky s loděmi, zamotání do rybářských sítí a lan nebo dopady změny klimatu na dostupnost potravy v antarktických vodách.

Antarktida představuje pro keporkaky klíčové krmiště, kde po měsících strávených v tropických vodách s omezenou nabídkou potravy doplňují energetické zásoby. Chladné vody kolem antarktického kontinentu jsou během letních měsíců jižní polokoule mimořádně bohaté na kril, drobné korýše, kteří tvoří základní potravu nejen pro keporkaky, ale i pro řadu dalších mořských živočichů. Velryby zde stráví několik měsíců intenzivním krmením, než se na podzim vydají zpět na sever do teplejších vod, kde se cyklus páření a rození mláďat opakuje.

Trasa migrace vede podél celého australského pobřeží a velryby na ní míjejí řadu známých lokalit, kde je pozorování obzvláště oblíbené. Odborníci na mořskou faunu tuto sezónu využívají také k vědeckému sledování populací, mapování migračních tras a monitorování zdravotního stavu jednotlivých zvířat. Data získaná během pozorování pomáhají lépe porozumět chování keporkaků a přispívají k jejich dlouhodobé ochraně.

Migrace jižních keporkaků tak zůstává jedním z nejvýraznějších projevů biologické aktivity spojených s ročním obdobím na jižní polokouli. Přesun tisíců velkých mořských savců mezi tropickými a polárními vodami ukazuje na pozoruhodnou schopnost přizpůsobení těchto zvířat měnícím se podmínkám prostředí i na jejich dlouhodobou vazbu na konkrétní geografické oblasti, které využívají střídavě k rozmnožování a ke krmení. Sledování tohoto přírodního jevu zůstává důležitým zdrojem informací pro vědce i atraktivní podívanou pro veřejnost po celém světě.