Studie varuje: Jižní oceán by mohl přestat pohlcovat CO2 a stát se jeho zdrojem

Nová studie publikovaná v odborném časopise Science Advances upozorňuje na možnost, že by se Jižní oceán obklopující Antarktidu mohl v budoucnu proměnit z jednoho z nejvýznamnějších pohlcovačů oxidu uhličitého na jeho zdroj. Podle autorů výzkumu je tento scénář úzce spjatý s tím, jak rychle a důsledně se lidstvu podaří dosáhnout nulových emisí skleníkových plynů.

Jižní oceán patří mezi klíčové regulátory globálního klimatu. Díky svým mohutným proudům a promíchávání vodních mas dokáže pohlcovat obrovské množství oxidu uhličitého z atmosféry a ukládat ho do hlubin oceánu na dlouhou dobu. Právě tato schopnost z něj dělá jeden z nejdůležitějších přírodních nástrojů, které planetě pomáhají zmírňovat dopady lidmi způsobených emisí. Pokud by ale tato funkce selhala nebo se dokonce obrátila, znamenalo by to podle vědců závažný problém pro snahy udržet globální oteplování pod hranicí 1,5 °C oproti úrovni před průmyslovou revolucí, což je cíl stanovený v rámci Pařížské dohody.

Klimatické simulace, na nichž autoři studie stavěli své závěry, naznačují, že k proměně chování Jižního oceánu by mohlo dojít v případě, že lidstvo nedokáže včas a dostatečně omezit emise oxidu uhličitého. Modely ukazují, že oteplování vod a změny v cirkulaci oceánu by mohly narušit procesy, díky nimž oceán dosud fungoval jako účinný pohlcovač uhlíku. Podle vědců by se za určitých podmínek mohl Jižní oceán stát naopak zdrojem oxidu uhličitého, což by uvolněný plyn vracelo zpět do atmosféry a dále urychlovalo globální oteplování.

Autoři studie zdůrazňují, že klíčovým faktorem, který rozhodne o tom, zda k tomuto obratu skutečně dojde, je rychlost, s jakou se lidstvu podaří dosáhnout nulových čistých emisí skleníkových plynů. Čím déle bude tento proces trvat, tím vyšší je podle vědců riziko, že Jižní oceán překročí kritický bod, po kterém by se jeho role v klimatickém systému výrazně změnila.

Případná proměna Jižního oceánu z pohlcovače na zdroj uhlíku by podle výzkumníků měla dalekosáhlé důsledky. Jedním z nich je omezení schopnosti planety tlumit extrémní počasí, jelikož oceány dosud fungují jako jakýsi tlumič klimatických výkyvů. Další zásadní dopad by se týkal hladiny moří – oteplování oceánu a s tím spojené tání ledovců by přispívalo k jejímu dalšímu zvyšování, což by ohrozilo pobřežní oblasti po celém světě.

Studie rovněž upozorňuje na riziko ztráty ekosystémů, které jsou na stabilním chování Jižního oceánu závislé. Antarktické vody hostí bohatou biodiverzitu, od mikroskopických organismů tvořících základ potravního řetězce až po velké mořské savce. Narušení chemické rovnováhy a teplotních podmínek v oceánu by mohlo mít pro tyto ekosystémy nevratné následky.

Vědci v souvislosti se svými zjištěními varují také před rizikem dosažení takzvaných klimatických bodů zlomu – tedy stavů, kdy dojde k nevratným změnám v klimatickém systému Země. Pokud by Jižní oceán skutečně přestal plnit svou dosavadní funkci pohlcovače uhlíku, mohlo by to podle autorů studie spustit řetězec dalších změn, které by se již nedaly zvrátit ani výrazným snížením emisí v budoucnu.

Výzkum tak přidává další argument k naléhavosti mezinárodních klimatických závazků. Autoři studie zdůrazňují, že jejich zjištění nepředstavují jistotu, ale spíše varování založené na klimatických simulacích, které ukazují, jaké scénáře jsou při současném tempu emisí reálné. Podle vědců je právě rychlost přechodu k nulovým emisím faktorem, který může rozhodnout o tom, zda si Jižní oceán zachová svou dosavadní roli ochránce klimatu, nebo se promění v jeden z faktorů, které oteplování planety dále urychlují.

Studie tak zapadá do širšího kontextu vědeckého výzkumu, který se v posledních letech soustředí na identifikaci kritických bodů v klimatickém systému Země. Jižní oceán, jenž je vzhledem ke své odlehlosti a extrémním podmínkám stále poměrně málo prozkoumaný, se podle autorů výzkumu ukazuje jako jeden z regionů, kterým je třeba věnovat zvýšenou pozornost při sledování globálních klimatických trendů.