Studie v The BMJ odhaluje rozšíření CTE u zemřelých hráčů NFL

Nová studie publikovaná 25. srpna 2026 v odborném časopise The BMJ přináší znepokojivé údaje o výskytu chronické traumatické encefalopatie (CTE) mezi bývalými hráči americké fotbalové ligy NFL. Podle výsledků mělo alespoň 25 % bývalých hráčů NFL, kteří v posledních letech zemřeli, mozkové změny spojené s tímto degenerativním onemocněním.

Vědci zkoumali darovanou mozkovou tkáň 338 bývalých hráčů NFL, kteří zemřeli mezi lety 2008 a 2021. Ve stejném období přitom zemřelo celkem 1 712 bývalých hráčů ligy, což znamená, že analýza pokryla pouze zhruba 20 procent mozků, které by teoreticky mohly být k dispozici pro výzkum. Tato skutečnost podle autorů studie výrazně omezuje přesnost odhadů celkové prevalence onemocnění mezi všemi bývalými profesionálními hráči.

Samotné výsledky u zkoumaného vzorku jsou přesto výrazné. Fyzické známky CTE vykazovalo více než 93 procent darovaných mozků. Přibližně 30 procent případů odpovídalo čtvrtému, tedy nejzávažnějšímu stádiu onemocnění. Vztah mezi závažností CTE a klinickými projevy demence přitom není jednoznačný – zatímco u jedinců se čtvrtým stádiem byla demence diagnostikována v 90 procentech případů, mezi všemi lidmi s CTE mělo demenci diagnostikovánu jen asi 60 procent z nich. To naznačuje, že přítomnost fyzických změn v mozku nemusí vždy vést k rozpoznatelným kognitivním příznakům, zvláště v mírnějších stádiích onemocnění.

Vzhledem k omezenému a nenáhodnému vzorku darovaných mozků se odhady celkové prevalence CTE mezi zemřelými hráči pohybují v širokém rozmezí od 18,5 do 98,7 procenta. Pro období let 2016 až 2021, kdy bylo darováno nejvíce mozků, autoři odhadli prevalenci mezi 24,5 a 97,7 procenta. Takto široké rozpětí odráží statistickou nejistotu danou tím, že lidé, kteří se rozhodnou darovat mozek k výzkumu, často mají za života příznaky naznačující neurologické problémy, což může výsledky zkreslovat směrem k vyšším číslům.

Na tuto metodologickou výzvu upozornil i Thayne Munce, docent a ředitel Jayhawk Athletic Performance Laboratory na University of Kansas, který nebyl součástí výzkumného týmu. Podle něj by výsledky studie neměly být extrapolovány na všechny úrovně a věkové skupiny hráčů. Zdůraznil, že zkoumaný vzorek se skládal výhradně z bývalých profesionálních hráčů NFL, tedy mužů, kteří byli vystaveni opakovaným nárazům do hlavy po mnoho let na nejvyšší soutěžní úrovni. Závěry proto podle něj nelze automaticky vztahovat například na hráče na středoškolské nebo univerzitní úrovni, ani na ženy provozující kontaktní sporty.

CTE je progresivní neurodegenerativní onemocnění spojované s opakovanými údery do hlavy a otřesy mozku, které lze v současnosti spolehlivě diagnostikovat až po smrti pomocí pitvy mozkové tkáně. Onemocnění je spojováno s příznaky jako jsou poruchy paměti, změny nálad, impulzivita a v pokročilých stádiích i demence. Vzhledem k tomu, že diagnóza je možná pouze posmrtně, spoléhá výzkum na dobrovolné darování mozkové tkáně od rodin zesnulých hráčů, což s sebou nese riziko výběrového zkreslení – lidé, u nichž se za života projevily neurologické potíže, jsou pravděpodobně nadreprezentováni mezi dárci ve srovnání s běžnou populací bývalých hráčů.

Autoři studie i nezávislí odborníci se shodují, že přesnější stanovení skutečné prevalence CTE mezi bývalými profesionálními hráči amerického fotbalu bude vyžadovat další výzkum, ideálně s větším a reprezentativnějším vzorkem dárců. Dosavadní zjištění nicméně potvrzují, že riziko rozvoje CTE u bývalých hráčů NFL je významné a zaslouží si další pozornost jak ze strany vědecké komunity, tak samotné ligy, která v posledních letech přijala řadu opatření zaměřených na omezení počtu nárazů do hlavy během tréninků i zápasů.