Studie: sociální zranitelnost po hurikánech dlouhodobě klesá, často kvůli gentrifikaci

Nová studie, kterou ve svém článku z 4. srpna 2026 popisuje Saima May Sidik, přináší nečekaný pohled na to, jak se sociální zranitelnost komunit v USA vyvíjí v letech následujících po tropickém cyklonu. Výzkum vedený Jiangem a kolegy analyzoval 2 118 amerických okresů zasažených tropickými cyklony mezi lety 2005 a 2018 a sledoval, jak se v čase měnil index sociální zranitelnosti (SVI) – ukazatel, který zahrnuje faktory jako chudobu, dostupnost bydlení, zdravotní stav obyvatel nebo přístup ke zdrojům.

Výsledky ukazují, že bezprostředně po katastrofě dochází v postižených oblastech k nárůstu sociální zranitelnosti přibližně o 2 procenta. To odpovídá očekávání – lidé přicházejí o majetek, bydlení i práci, což zvyšuje jejich zranitelnost vůči dalším krizím. Zajímavější je ale to, co následuje později.

Přibližně po devíti letech se trend obrací a sociální zranitelnost v postižených komunitách začíná klesat. Po patnácti letech od cyklonu byl průměrný SVI v zasažených oblastech dokonce o 2 procenta nižší než v komunitách, které cyklonem vůbec nebyly postiženy. Jinými slovy, dlouhodobě se tyto oblasti jeví jako méně zranitelné než srovnatelná území bez zkušenosti s katastrofou.

Autoři studie ale upozorňují, že tento zdánlivě pozitivní výsledek nemusí znamenat skutečné zlepšení životních podmínek původních obyvatel. Klesající index sociální zranitelnosti může být důsledkem gentrifikace a nuceného odchodu chudších obyvatel, kteří se do postižených oblastí po katastrofě už nevrátí nebo si nemohou dovolit zůstat. Na jejich místo mohou přicházet ekonomicky silnější noví obyvatelé, což index SVI statisticky zlepší, i když se sociální situace původní komunity ve skutečnosti zhoršila.

Sidik ve svém článku popisuje tento jev jako součást širšího fenoménu, který výzkumníci nazývají „krizí řízená urbanizace“. Jde o proces, při němž ekologické katastrofy, včetně tropických cyklonů, motivují obyvatele venkovských a pobřežních oblastí k přesunu do měst. Tento přesun může mít za následek vylidňování původně zasažených lokalit a jejich následné přebudování – často za účasti nových, majetnějších obyvatel nebo investorů.

Výzkum tak upozorňuje na to, že jednoduché statistické ukazatele sociální zranitelnosti mohou zakrývat komplexní sociální procesy probíhající po přírodních katastrofách. Zatímco index SVI napovídá zlepšení, realita může být opačná – pro původní obyvatele může jít o ztrátu domova, komunity i sociálních vazeb.

Zjištění mají podle autorů studie význam pro tvorbu politik zaměřených na obnovu po katastrofách. Pokud se plánovači obnovy budou spoléhat výhradně na klesající index sociální zranitelnosti jako na známku úspěchu, mohou přehlédnout skutečnost, že za tímto zlepšením stojí spíše odchod zranitelných skupin než jejich skutečná podpora a stabilizace.

Studie Jianga a kolegů, o níž Sidik informuje na stránkách časopisu Eos, tak dodává další argument k dlouhotrvající debatě o tom, jak nejlépe měřit dopady klimatických a přírodních katastrof na společnost. Ukazuje, že krátkodobé i dlouhodobé účinky tropických cyklonů na komunity jsou mnohem složitější, než jak je odrážejí souhrnné statistické indexy, a že skutečný obraz sociálních důsledků katastrof vyžaduje hlubší analýzu migračních a demografických změn v postižených oblastech.

Podle autorů by budoucí výzkum měl blíže prozkoumat, kam se stěhují obyvatelé opouštějící postižené oblasti a jak se jejich sociální situace vyvíjí po přestěhování. Jen tak lze podle nich získat komplexnější obrázek o skutečných společenských nákladech tropických cyklonů a dalších klimatických katastrof, které v souvislosti se změnou klimatu pravděpodobně nadále zůstávají významným rizikem pro pobřežní i venkovské komunity ve Spojených státech.