Studie: rychle šířící se lesní požáry jsou intenzivnější a brání obnově lesa

Nová studie publikovaná v srpnu 2026 v časopise Science Advances přináší znepokojivá zjištění o vlivu rychlosti šíření lesních požárů na jejich intenzitu a následnou schopnost lesů se regenerovat. Autorka Kimberly M. S. Cartier ve svém článku z 25. září 2026 popisuje výzkum, který analyzoval 3 500 nedávných požárů v západních Spojených státech a Kanadě.

Tým vědců zkoumal celkovou spálenou plochu přesahující 43 milionů hektarů, tedy zhruba 106 milionů akrů. Z tohoto území bylo 11,2 milionu hektarů, což odpovídá 28 milionům akrů, zasaženo požáry vysoké intenzity. Klíčovým zjištěním studie je vztah mezi rychlostí, s jakou se požár šíří krajinou, a mírou jeho intenzity. Rychleji se šířící požáry spálily přibližně 50 procent postižené oblasti s vysokou intenzitou, zatímco u pomalejších požárů to bylo jen kolem 25 procent.

Podle výzkumníků je tento vzorec pozoruhodně konzistentní. Vztah mezi rychlostí šíření ohně a jeho ničivostí se potvrdil napříč jedenácti odlišnými ekologickými zónami zkoumanými v rámci studie, což naznačuje, že nejde o náhodný jev omezený na konkrétní typ lesa nebo podnebí, ale o obecnější zákonitost chování požárů v současných podmínkách.

Rychlé a intenzivní požáry přitom představují pro lesní ekosystémy zásadně jiný problém než požáry pomalejší a mírnější. Vysoká intenzita ohně ničí semena, kořenové systémy a další přírodní mechanismy, na které se lesy tradičně spoléhají při obnově po požáru. Výsledkem může být, že se les na spálené ploše vůbec neobnoví do své původní podoby, nebo se změní na jiný typ vegetace, například na křoviny či louky. Podle autorů studie tak rychlá dynamika požárů urychluje přeměnu ekosystémů, kterou lesní management ve svých plánech dosud nemusel dostatečně zohledňovat.

„Očekáváme, že požáry budou mít stále větší vliv na naše lesy,“ uvedl Jonathan Coop, ekolog ze Západní Colorado University v Gunnisonu, který se na výzkumu podílel. Jeho slova odrážejí širší obavy vědecké komunity z toho, že měnící se klimatické podmínky vedou k častějším a intenzivnějším požárním sezónám v západní části Severní Ameriky.

Zjištění mají praktický dopad na plánování v oblasti lesního hospodářství. Správci lesů a zástupci veřejné správy budou podle autorů studie muset při plánování obnovy lesů po požárech brát v úvahu nejen celkovou spálenou plochu, ale i rychlost, s jakou se konkrétní požár šířil. To může pomoci lépe odhadnout, na kterých plochách je pravděpodobnost přirozené regenerace lesa nízká a kde bude naopak potřeba aktivní zásah, například vysazování nových stromů nebo úprava druhového složení lesa tak, aby lépe odolával budoucím požárům.

Důležitou součástí plánování je také řízení eroze půdy po požárech. Plochy zasažené vysoce intenzivním ohněm ztrácejí ochrannou vegetaci i organickou vrstvu půdy, což zvyšuje riziko sesuvů půdy a zanášení vodních toků sedimenty, zejména během následujících dešťových období. Rychlé požáry, které zasahují rozsáhlé oblasti s vysokou intenzitou, tak podle výzkumníků vyžadují rychlejší a cílenější reakci ze strany správců krajiny než požáry postupující pomaleji a nerovnoměrně.

Studie tak přidává další dílek do skládanky poznatků o tom, jak se mění chování lesních požárů v Severní Americe a jaké dlouhodobé důsledky to má pro lesní ekosystémy. Zatímco dřívější výzkumy se často zaměřovaly především na celkovou rozlohu spálených ploch nebo na četnost požárů, nová data ukazují, že stejně důležitým faktorem je i samotná dynamika šíření ohně. Vědci doufají, že jejich zjištění pomohou lesníkům, ekologům i tvůrcům politik lépe připravit strategie na zmírnění dopadů budoucích požárních sezón a na podporu odolnosti lesů vůči stále náročnějším podmínkám.