Studie odhaluje pohyb magmatu pod etiopskou sopkou Hayli Gubbi po erupci 2025

Etiopská sopka Hayli Gubbi, která po tisíciletích klidu vybuchla v listopadu 2025, se stala předmětem nové vědecké studie publikované v odborném časopise Geodesy and Geodynamics. Vědci se v ní zaměřili na to, jak erupce souvisí s pohybem magmatu v podzemí a jaké informace o něm lze získat pomocí satelitního radaru.

Hayli Gubbi leží v Afarské depresi na severovýchodě Etiopie, v oblasti, která patří k geologicky nejaktivnějším místům na Zemi. Právě zde se totiž stýkají a zároveň od sebe oddalují tři tektonické desky – arabská, núbijská a somálská. Tento proces, označovaný jako riftování, postupně roztahuje zemskou kůru a umožňuje magmatu z hlubších vrstev pláště stoupat blíže k povrchu. Afarská deprese je proto považována za jedno z mála míst, kde lze pozorovat rané fáze vzniku nového oceánu – v místě, kde dnes probíhá riftování, by v řádu milionů let mohla vzniknout nová mořská pánev.

Studie zdůrazňuje, že Hayli Gubbi a nedaleká sopka Erta Ale představují dvě samostatné vulkanické stavby v rámci téže sopečné zóny, přestože se nacházejí relativně blízko sebe. Erta Ale je dlouhodobě známá svým aktivním lávovým jezerem a patří k nejsledovanějším sopkám na africkém kontinentu. Hayli Gubbi naproti tomu zůstávala po dlouhou dobu prakticky bez povšimnutí, protože nevykazovala žádnou výraznou aktivitu – erupce z listopadu 2025 tak byla pro vědeckou komunitu překvapením a zároveň příležitostí studovat, jak se v této části Afarské deprese chová magma před výbuchem i po něm.

Klíčovou metodou, kterou autoři studie použili, je satelitní radarové měření, konkrétně technika interferometrie umožňující sledovat i nepatrné deformace zemského povrchu. Díky opakovaným radarovým snímkům z oběžné dráhy dokážou vědci zaznamenat, jak se povrch nad sopkou zvedá nebo klesá v závislosti na tom, kolik magmatu se hromadí v podzemních rezervoárech a jak se přesouvá směrem k povrchu. Tato metoda má tu výhodu, že funguje nezávisle na počasí a lze ji použít i v odlehlých a těžko přístupných oblastech, jako je právě Afarská deprese, kde chybí hustší síť pozemních senzorů.

Analýza satelitních dat ukázala, že pohyby magmatu spojené s erupcí Hayli Gubbi souvisejí se širším systémem prasklin a zlomů, který propojuje oblast s dalšími vulkanickými centry v regionu, včetně Erta Ale. To potvrzuje představu, že sopky v Afarské depresi nefungují izolovaně, ale jsou součástí propojené sítě, v níž se magma může přesouvat na delší vzdálenosti podzemními kanály.

Podle autorů studie má výzkum význam nejen pro pochopení konkrétní erupce, ale i pro obecnější poznání procesů spojených s rozpadem kontinentů. Afarská deprese je jedním z mála míst na světě, kde lze sledovat proces roztahování kontinentální kůry v reálném čase, což z ní činí přírodní laboratoř pro studium raných fází vzniku oceánských pánví. Poznatky z oblasti tak mohou pomoci lépe pochopit, jak podobné procesy probíhaly v minulosti jinde na Zemi, když se rozpadaly starší superkontinenty.

Vědci zároveň upozorňují, že podobný monitoring pomocí satelitního radaru má praktický význam i pro odhad rizik spojených s dalšími možnými erupcemi v regionu. Afarská deprese je řídce osídlená, ale sledování pohybů magmatu může přispět k lepšímu porozumění tomu, kdy a kde lze očekávat další vulkanickou aktivitu, a to i u sopek, které byly dlouho považovány za neaktivní, podobně jako Hayli Gubbi před loňskou erupcí.

Studie tak přináší další díl do skládačky poznání o geologicky mimořádně dynamické oblasti severovýchodní Afriky, kde se prolínají zájmy vulkanologů, geofyziků i vědců zabývajících se dlouhodobým vývojem zemské kůry. Výzkum erupce Hayli Gubbi potvrzuje, že i zdánlivě klidné sopky mohou být součástí aktivního magmatického systému a že satelitní pozorování dnes patří k nejdůležitějším nástrojům pro jejich sledování.