Studie: čmeláci nakažení houbou vyhledávají nektar s antimikrobiálním quercetinem

Čmeláci zemní (Bombus terrestris) dokážou po nákaze houbovým patogenem měnit své stravovací návyky a vyhledávat nektar s obsahem látky, která má antimikrobiální účinky. Vyplývá to ze studie, kterou 27. srpna 2026 zveřejnil časopis Royal Society Open Science. Autorem výzkumu je Kamiel Debeuckelaere spolu s dalšími kolegy.

Vědci se zaměřili na to, jak se chování kolonií čmeláků mění v závislosti na typu infekce, které jsou vystaveny. Do experimentu zahrnuli dva odlišné patogeny – houbu Ascosphaera apis, která způsobuje takzvané zkamenění larev, a bakterii Serratia marcescens, jež u hmyzu vyvolává bakteriální infekce. Cílem bylo zjistit, zda čmeláci po vystavení těmto patogenům mění preference při výběru nektaru, a pokud ano, zda tato změna souvisí s konkrétním typem nákazy.

Pro sledování chování kolonií výzkumníci využili robotické květiny, které umožnily přesně zaznamenávat, jaké typy nektaru čmeláci navštěvují a jak často. Tato metoda jim dala možnost porovnat chování zdravých kolonií s koloniemi vystavenými houbovému, respektive bakteriálnímu patogenu.

Výsledky ukázaly zřetelný rozdíl mezi jednotlivými skupinami. Kolonie vystavené houbě Ascosphaera apis výrazně zvýšily návštěvnost květin obsahujících quercetin, flavanol známý svými antimikrobiálními vlastnostmi. Naproti tomu zdravé kolonie a kolonie vystavené bakterii Serratia marcescens žádnou podobnou změnu preferencí nevykazovaly a jejich výběr nektaru zůstal v podstatě nezměněný.

Autoři studie toto zjištění interpretují jako projev takzvané adaptivní plasticity. „Toto chování představuje formu adaptivní plasticity, kdy jednotlivci mění svou stravu v reakci na tlak patogenů,“ uvádějí ve své práci. Jinými slovy, čmeláci nereagují na nákazu jen pasivně, ale aktivně upravují své chování způsobem, který by jim mohl pomoci vyrovnat se s infekcí.

Zásadním zjištěním studie je, že reakce hmyzu není univerzální, ale závisí na konkrétním typu patogenu, kterému je kolonie vystavena. Identita patogenu tak přímo ovlivňuje chování čmeláků při hledání nektaru – zatímco houbová infekce vyvolala jasnou behaviorální odpověď, bakteriální infekce podobný efekt nevyvolala. To naznačuje, že hmyz může disponovat určitou formou selektivní reakce na různé typy zdravotních hrozeb, nikoli pouze obecnou změnou chování při jakémkoli onemocnění.

Výzkum tak přináší nový pohled na to, jak sociální hmyz reaguje na nemoci nejen na úrovni imunitního systému jednotlivých jedinců, ale i prostřednictvím chování celé kolonie. Schopnost vybírat si potravu s potenciálně léčivými nebo ochrannými vlastnostmi by mohla představovat jeden z mechanismů, které čmelákům pomáhají čelit patogenům v přirozeném prostředí.

Studie rovněž otevírá otázky týkající se širšího významu takového chování pro přežití kolonií a pro pochopení interakcí mezi hmyzem, rostlinami a patogeny. Pokud čmeláci dokážou rozeznat, jaký typ nákazy je postihl, a podle toho upravit výběr rostlin, s nimiž přicházejí do kontaktu, mohlo by to mít dopad i na širší ekosystém a na to, jak se šíří nemoci mezi opylovači.

Autoři studie zdůrazňují, že jejich zjištění přispívají k pochopení komplexnosti chování sociálního hmyzu v reakci na zdravotní zátěž. Dosavadní výzkum se často soustředil především na imunitní odpovědi na úrovni jednotlivých organismů, zatímco chování celé kolonie zůstávalo méně prozkoumané. Nová studie tak rozšiřuje pohled na to, jakým způsobem mohou čmeláci reagovat na patogeny nejen biologicky, ale i prostřednictvím změny svého chování při vyhledávání potravy.

Výsledky práce publikované v Royal Society Open Science tak potvrzují, že vztah mezi hmyzem, rostlinami a patogeny je komplexnější, než se dosud předpokládalo, a že chování čmeláků při sběru nektaru může být přímo ovlivněno konkrétním typem zdravotního ohrožení, kterému kolonie čelí.