Studie: Antarktida uvolňuje rtuť rekordním tempem kvůli tání ledovců

Antarktida, jeden z nejodlehlejších a téměř neobydlených koutů planety, uvolňuje rtuť rychlejším tempem než kdykoli předtím. Vyplývá to z nové studie publikované 14. srpna 2026 v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences USA. Autorem výzkumu je Maodian Liu, environmentální vědec z Pekingské univerzity, který se se svým týmem zaměřil na to, jak změna klimatu ovlivňuje koloběh tohoto toxického kovu na jižním pólu.

Antarktida leží více než 600 mil, tedy zhruba 1 000 kilometrů, od nejbližšího velkého města, přesto se zde rtuť hromadí čím dál rychleji. Důvodem jsou podle vědců rostoucí antropogenní emise rtuti, které se šíří atmosférou i přes obrovské vzdálenosti a ukládají se v ledu a sedimentech kontinentu.

Vědci pro svou analýzu odebrali celkem 16 sedimentových jader z kontinentálního šelfu u Antarktického poloostrova. Data z těchto vzorků umožnila zrekonstruovat vývoj hromadění rtuti od poloviny 18. století, tedy od počátku industrializace. Výsledky ukázaly, že průměrná akumulace rtuti od té doby vzrostla o 160 procent, přičemž tempo nárůstu se výrazně zrychlilo zejména od 50. let 20. století, kdy začal prudký rozvoj průmyslu a s ním spojené emise znečišťujících látek.

Studie zároveň zjistila, že uvolňování rtuti z antarktických ledovců se od doby industrializace zvýšilo o 550 procent. Vědci vysvětlují, že rtuť se do ledu dostávala postupně po desetiletí a nyní se s tajícím ledem uvolňuje zpět do životního prostředí. Podle analýzy pochází přibližně 56 procent rtuti nalezené v sedimentových jádrech z atmosféry, zbytek je výsledkem tání ledovců a eroze půdy.

Rtuť sama o sobě představuje riziko pro živé organismy, zvláště pokud se přemění na methylmercury, tedy toxičtější formu tohoto kovu. Ta se může hromadit v potravinovém řetězci a postupně se koncentrovat u predátorů na jeho vrcholu. Rtuť může negativně ovlivnit neurologii, chování, růst i reprodukci živočichů, upozorňují autoři studie. V antarktickém ekosystému, který je zvlášť citlivý na jakékoli změny, by to mohlo mít dlouhodobé důsledky pro tuleně, tučňáky a další druhy závislé na mořském prostředí.

Znepokojivé je podle výzkumníků zejména zjištění, že problém rtuti v Antarktidě nezmizí ani v případě, že by se podařilo výrazně omezit nové emise z lidské činnosti. Rtuť nahromaděná v ledovcích během posledních dvou a půl století se totiž bude uvolňovat postupně s dalším táním ledu, což znamená, že kontinent bude zdrojem znečištění ještě po mnoho dalších let, bez ohledu na budoucí snížení emisí.

Výsledky studie tak dokládají, jak úzce jsou globální klimatické změny propojeny se znečištěním životního prostředí i v místech, která jsou od zdrojů tohoto znečištění vzdálena tisíce kilometrů. Tání antarktického ledu, způsobené rostoucími teplotami, tak podle vědců nepředstavuje jen hrozbu v podobě zvyšování hladiny moří, ale také uvolňuje látky nahromaděné během industrializace, které mohou ohrozit místní ekosystémy na dlouhou dobu dopředu.

Vědci plánují ve výzkumu pokračovat a sledovat, jak se bude množství uvolněné rtuti měnit v souvislosti s dalším vývojem klimatu. Zdůrazňují, že antarktický kontinent, přestože je téměř neobydlený a vzdálený od center lidské civilizace, není izolovaný od globálních důsledků lidské činnosti a jeho ekosystémy nesou stopy znečištění nahromaděného za posledních více než 250 let.