Stimulace nervů v uchu nesnížila tlak u celého souboru pacientů

Stimulace nervů v uchu by mohla pomoci lidem, jejichž vysoký krevní tlak se nedaří dostat pod kontrolu léky. Zatím ale nejde o prokázaný přínos. Klinická studie SCRATCH-HTN, jejíž výsledky vyšly v časopise Hypertension, který vydává American Heart Association, totiž u celého souboru pacientů žádný statisticky významný účinek nepotvrdila. Slibněji vyznívají data jen u podskupiny nemocných s těžší hypertenzí. O studii informoval server ScienceDaily 24. října na základě materiálu Queen Mary University of London.

Výzkumníci pod vedením Dr. Ajaye Guptu zkoumali techniku nazvanou transkutánní autonomní neuromodulace, zkráceně tAN. Principem je elektrická stimulace nervů v oblasti ucha, která má ovlivňovat autonomní nervový systém podílející se na regulaci krevního tlaku. Při studii se používal ruční přístroj od společnosti Afferent Medical Solutions. Má dvě malé svorky, které se nasazují na tragus, tedy chrupavčitý výběžek před vstupem do zvukovodu.

Do studie vstoupilo 63 lidí s nekontrolovanou hypertenzí. Všichni už užívali alespoň jeden lék na snížení krevního tlaku, přesto se jim hodnoty nepodařilo srazit do požadovaného rozmezí. Účastníky rozdělili náhodně do dvou skupin. Jedna dostávala skutečnou aktivní stimulaci, druhá používala simulovaný, takzvaný sham přístroj, který se navenek tvářil stejně, ale nestimuloval. Pacienti tak nevěděli, jakou léčbu dostávají.

Režim byl pro obě skupiny stejný. První dva týdny používali přístroj 30 minut denně, poté jednou týdně po dobu dalších deseti týdnů. Celkem tedy léčba trvala dvanáct týdnů. Většina účastníků předepsaný režim dodržela, což autoři považují za pozitivní zjištění z hlediska praktické použitelnosti metody.

Jde o léčbu, která se obejde bez chirurgického zákroku, a právě bezpečnost patřila k hlavním sledovaným parametrům. Podle výsledků byla terapie bezpečná a obecně dobře snášená. Samotná dobrá snášenlivost však o účinnosti nic neříká.

V hlavní analýze, která zahrnovala všechny zařazené pacienty, se aktivní stimulace od placeba statisticky významně nelišila. Jinými slovy, u souboru jako celku nebylo možné prokázat, že by tAN krevní tlak spolehlivě snižovala více než simulovaná léčba.

Zajímavější obraz přinesla předem plánovaná analýza podskupin. U pacientů se závažnější hypertenzí byl pokles krevního tlaku při aktivní stimulaci větší než při simulované léčbě. Důležité je, že tuto analýzu autoři naplánovali předem, nešlo tedy o dodatečné hledání vzorců v datech, které bývá metodologicky problematické. Přesto je třeba brát výsledek s rezervou. Podskupiny jsou ve studii s několika desítkami účastníků nutně malé a zjištění je spíš hypotézou k dalšímu ověření než hotovým důkazem.

Autoři proto uzavírají, že k potvrzení účinnosti jsou nutné větší studie. Ty by měly ukázat, zda se příznivý signál u těžších forem hypertenze potvrdí na větším počtu pacientů, a případně pomoci určit, komu by taková stimulace mohla přinést největší užitek. Do té doby zůstává tAN experimentální metodou, kterou lékaři nemohou doporučovat jako běžnou součást léčby.

Výzkum je zajímavý i proto, že nekontrolovaná hypertenze představuje dlouhodobý klinický problém. Část pacientů navzdory medikaci nedosáhne cílových hodnot a lékaři pro ně hledají další možnosti. Zařízení, které si pacient může používat sám a které se nasazuje na ucho, by mohlo být teoreticky praktickým doplňkem standardní léčby. Současná studie ale zatím ukazuje spíš to, že potenciál technologie je třeba prověřit důkladněji.

Studii financoval britský National Institute for Health and Care Research (NIHR). Odborná práce je dohledatelná pod identifikátorem DOI 10.1161/HYPERTENSIONAHA.126.27847.

Celkově tedy výsledky SCRATCH-HTN nepřinášejí průlom, ale ani definitivní vyvrácení. Bezpečnost a dobrá snášenlivost jsou potvrzeny, skutečný přínos pro celou skupinu pacientů s nekontrolovanou hypertenzí však prokázán nebyl. Naznačený efekt u těžších případů dává důvod pokračovat ve výzkumu, jeho význam ale musí potvrdit větší a delší klinické testování.