Staří Mayové rtutí z červeného pigmentu otrávili vodu na Yucatánu

Staří Mayové nechtěně otrávili jezera a vodní toky na poloostrově Yucatán rtutí, protože ve velkém používali červený pigment. Vyplývá to ze studie, kterou 4. listopadu zveřejnil časopis Science Advances a o které informoval web Live Science v článku Toma Metcalfa z 7. listopadu. Prvním autorem práce je paleolimnolog Matthew Waters z Auburn University v Alabamě.

Problémem byl cinabarit, známý také jako rumělka. Jde o rudý minerál tvořený sulfidem rtuti, který se používal jako pigment vermilion. Mayové, kteří žili na území dnešního jižního Mexika a Střední Ameriky, malovali téměř vše načerveno: sochy, památky, zdi, náměstí i keramiku, a barvou pokrývali dokonce mrtvé při obřadních pohřbech. Červená pro ně symbolizovala slunce, krev a život. Vedle cinabaritu se k výrobě červené barvy používala také červená hlinka, jejíž odstín dává nejedovatý minerál hematit.

Podle studie se splachy barvy dostávaly do vodních toků. Tam anaerobní bakterie v sedimentech jezer přeměňovaly cinabarit na methylrtuť, která je vysoce toxická. Ta se navíc v potravním řetězci postupně hromadí na vyšších úrovních, takže nejvíce zasahuje organismy na jeho vrcholu. Mayové přitom byli silně závislí na sladkovodním rybolovu, včetně sladkovodních měkkýšů.

Dřívější studie už zjistily zvýšené hladiny rtuti v jižní vysočině a v jihostředních nížinách mayského území. Poloostrov Yucatán ale dosud takto podrobně zkoumán nebyl. Výzkumníci proto analyzovali bahno z doby Mayů na tomto poloostrově a našli v něm známky otravy rtutí, pravděpodobně způsobené právě barvou z cinabaritu.

Extrémní hladiny rtuti vědci zjistili ve vzorcích sedimentů ze dvou míst. Prvním je jezero Cobá, mělké jezero u stejnojmenného města. Druhým je cenote Xcach, česky též X-Canché, tedy zatopená krasová propadlina u málo prozkoumaného města v džungli. Sedimentární jádra z těchto lokalit zachycují složení země a vody za více než 2 000 let a umožňují tak sledovat, kdy hladina rtuti stoupala.

Období otravy rtutí se podle autorů shodují s několika fázemi preklasického a klasického období mayské civilizace, přibližně od roku 40 do roku 820 n. l. Waters uvedl, že vědci nepředpokládali, že Mayové používali rtuťovou barvu v tak velkém množství.

Studie také naznačuje, že si Mayové problému mohli být vědomi. Pravděpodobně totiž zaznamenali změnu barvy vody a pokles její produktivity, například úbytek ryb. Zda a jak na to reagovali, ze zveřejněných informací nevyplývá. Výsledky každopádně ukazují, že rozsáhlé využívání pigmentu mělo pro tamní vodní ekosystémy dlouhodobé a měřitelné následky, které se dochovaly v jezerních sedimentech až do dnešních dní.

Práce tak rozšiřuje poznatky o dopadech mayské civilizace na životní prostředí. Dosud se zkoumaly hlavně oblasti na jihu mayského území, nyní přibyly důkazy ze severu, z Yucatánu. Podle sedimentů z Cobá a cenote Xcach přitom nešlo o krátkodobou epizodu, ale o opakované znečištění v několika obdobích, která dohromady zahrnují zhruba osm století.