Sonda BepiColombo po osmi letech cesty dorazila k Merkuru
22. 11. 2026
Stanford Encyclopedia of Philosophy zveřejnila podstatně revidovanou verzi hesla „Embodied Cognition“. Poprvé vyšlo 25. června 2021, nynější revize je z 21. listopadu 2026. Úvodní část vymezuje embodied cognition jako výzkumný program, který čerpá z psychologie, neurovědy, etologie, filozofie, lingvistiky, robotiky i umělé inteligence.
Východiskem sporu je tradiční kognitivní věda postavená na výpočetním pojetí mysli, tedy na computationalismu. Podle něj jsou mentální procesy výpočetními procesy a sídlem poznání je mozek chápaný jako počítač. Tento přístup se v polovině minulého století uplatnil v řadě oblastí: Chomsky (1959) jej použil na osvojování jazyka, Broadbent (1958) na pozornost, Newell, Shaw a Simon (1958) na řešení problémů, Sternberg (1969) na paměť a Marr (1982) na vnímání. Kognice v něm představuje postupnou posloupnost událostí, od transdukce podnětové energie do symbolického výrazu přes transformace podle pravidel až po výstup. Předpokládá přitom reprezentační stavy vnitřní vůči agentovi, které se individuují podle toho, o čem jsou, například podle fonémů, intenzity světla, hran nebo tvarů.
Embodied cognition tyto výpočetní předpoklady buď odmítá, nebo přeformulovává, a zdůrazňuje význam fyzického těla agenta pro kognitivní schopnosti. Sjednocujícím principem je myšlenka, že tělo nebo jeho interakce s prostředím kognici tvoří, případně k ní přispívají. Podle textu získal tento přístup od 2000. let značnou prominenci, ačkoli dříve šlo o okrajové hnutí. Autor to staví do kontrastu s ekologickou psychologií, která se prosazovala těžce. Embodied přístup byl dnes aplikován na všechny oblasti kognitivní vědy: vnímání, jazyk, učení, paměť, kategorizaci, řešení problémů, emoce a sociální kognici.
Za zdroje inspirace heslo uvádí ekologickou psychologii J. J. Gibsona (1966, 1979), konekcionismus a fenomenologickou tradici, zejména Merleau-Pontyho. Spor s výpočetním pojetím ilustruje Chomského tvrzení, že podněty, z nichž se dítě učí jazyk, jsou „ochuzené“ (Chomsky 1980). Ekologičtí psychologové oponují, že organismy ochuzeným podnětům nečelí, protože vnímání zahrnuje celý organismus pohybující se prostředím. Gibson zavedl pojem affordance, tedy příležitosti k jednání, která se odhaluje v interakci organismu s prostředím. Text zmiňuje i problém „inverzní optiky“: jednomu vzorci světla na sítnici odpovídá nekonečně mnoho možných distálních povrchů, takže podle výpočetního pohledu je třeba chybějící informaci doplnit vnitřním zpracováním.
Konekcionistické systémy jsou tvořeny sítěmi uzlů, které se podle vážených spojení vzájemně excitují nebo inhibují. Podle Hatfielda (1991) jsou sice nekognitivní, ale výpočetní. Matematika dynamických systémů byla navíc rozšířena i na interakce těla a prostředí, v nichž konekcionistické sítě působí.
Heslo se nevyhýbá ani kritice. Odpůrci embodied cognition vytýkají ochuzené pojetí kognice a nedostatek skutečné náhrady za výpočetní kognitivní vědu. Zpochybňují také tvrzení, že těla mají konstitutivní roli, přestože jejich role je podle nich pouze kauzální. Právě rozdíl mezi konstitucí a kauzálním příspěvkem patří k ústředním otázkám celé debaty.
Celé heslo je členěno do několika částí. Zabývá se vlivy, tedy ekologickou psychologií, konekcionismem a fenomenologií, a třemi tématy embodied cognition. Rozebírá také vztah k pojmům embedded, extended, enactive a k souhrnnému označení 4E kognice. Dále věnuje prostor konceptualizaci, otázce náhrady výpočetního modelu, kde se uplatňuje robotika a dynamické systémy, problému konstituce a dosahu zahrnujícímu sociální a morální kognici.
Úvodní část je tak spíše mapou sporu než jeho rozhodnutím. Ukazuje, že přístup, který kdysi stál na okraji oboru, dnes ovlivňuje téměř všechny jeho oblasti, a zároveň že jeho kritici trvají na tom, že původní výpočetní pojetí zatím nikdo plnohodnotně nenahradil.