Vědci objevili stopy viru neštovic ovcí ve středověkých pergamenech

Vědci díky analýze středověkých pergamenů odhalili nové poznatky o historii viru neštovic ovcí, který patří mezi nejvýznamnější patogeny postihující chov ovcí a koz na celém světě. Podle zprávy publikované v magazínu Archaeology Magazine se výzkumníci zaměřili na genetický materiál zachovaný ve starých pergamenech vyrobených ze zvířecí kůže, aby zjistili, jak dlouho tento virus provázel evropský chov dobytka a jak se v průběhu staletí vyvíjel.

Pergamen, který se po tisíciletí vyráběl ze zpracované kůže ovcí, koz nebo telat, se ukázal jako neočekávaně bohatý zdroj biologických informací. Během výrobního procesu se do materiálu mohly zachytit stopy DNA patogenů, které zvíře nakazily ještě za jeho života nebo krátce po porážce. Tento přístup umožňuje badatelům nahlížet do minulosti nemocí, aniž by museli spoléhat na tradiční archeologické nálezy, jako jsou kosterní pozůstatky nebo mumifikované tkáně.

Sheep Pox Virus, tedy virus neštovic ovcí, je vysoce nakažlivé onemocnění, které způsobuje horečku, kožní léze a v mnoha případech i úhyn nakažených zvířat. Virus dodnes představuje vážnou hospodářskou hrozbu zejména v oblastech Afriky, Asie a Blízkého východu, kde chov ovcí tvoří významnou součást zemědělské produkce. Pochopení jeho historického šíření a genetického vývoje má proto praktický význam nejen pro historiky, ale i pro veterinární vědu a prevenci nákaz v současnosti.

Metoda sledování pomocí pergamenu spočívá v odběru mikroskopických vzorků z povrchu nebo struktury starých dokumentů, které následně procházejí laboratorní analýzou zaměřenou na zachycení fragmentů virové DNA. Vzhledem k tomu, že pergameny byly během středověku produkovány ve velkém množství a mnohé z nich se dochovaly v archivech, knihovnách a klášterních sbírkách po celé Evropě, představují podle autorů výzkumu jedinečný a dosud málo využitý zdroj dat o historii infekčních chorob zvířat.

Výzkumníci zdůrazňují, že tento typ analýzy má oproti klasickým metodám několik výhod. Pergameny jsou často přesně datovatelné díky doprovodným textům, historickým záznamům nebo stylu písma, což umožňuje sestavit relativně spolehlivou časovou osu výskytu viru v jednotlivých regionech. Navíc díky rozsáhlým sbírkám dochovaných dokumentů lze zkoumat vzorky z různých období a geografických oblastí, což poskytuje širší obraz o šíření nákazy napříč středověkou Evropou.

Podle zprávy v Archaeology Magazine se tým vědců zaměřil na porovnání genetického materiálu získaného z pergamenů s moderními kmeny viru neštovic ovcí, aby zjistil, jak se patogen v průběhu staletí měnil. Tento typ srovnávací analýzy může pomoci lépe pochopit mechanismy mutace viru a případně přispět k vývoji účinnějších vakcín nebo diagnostických nástrojů používaných v současném veterinárním lékařství.

Zpráva neuvádí konkrétní datum publikace výzkumu ani přesné výsledky genetických analýz, nicméně zdůrazňuje význam mezioborové spolupráce mezi historiky, archeology a virology. Tento přístup, kdy se historické artefakty využívají jako zdroj biologických dat, získává v posledních letech na popularitě a otevírá nové možnosti pro studium evoluce patogenů, které postihovaly domácí zvířata i lidskou populaci po staletí.

Podobné metody se již dříve uplatnily při zkoumání jiných historických nákaz, kdy vědci analyzovali kosterní pozůstatky nebo staré textilie za účelem rekonstrukce genomu různých patogenů. Využití pergamenu jako zdroje genetického materiálu ovšem představuje relativně nový směr výzkumu, který rozšiřuje škálu dostupných archivních materiálů vhodných pro podobné studie.

Autoři výzkumu podle zprávy doufají, že jejich metoda inspiruje další badatele k prozkoumání rozsáhlých sbírek středověkých dokumentů uložených v evropských archivech, které by mohly obsahovat cenné informace nejen o viru neštovic ovcí, ale i o dalších patogenech, jež v minulosti ovlivňovaly chov hospodářských zvířat. Takový výzkum by mohl přispět k lepšímu pochopení dlouhodobého vývoje infekčních onemocnění a jejich dopadu na zemědělství i společnost v širším historickém kontextu.