Stanford Encyclopedia zveřejnila revidované heslo o consequentializingu

Stanford Encyclopedia of Philosophy (SEP) zveřejnila heslo „Consequentializing, které poprvé vyšlo 22. srpna 2022 a jehož poslední podstatná revize pochází z 30. října 2026. Text se věnuje pokusu převést nekonsekvencialistické morální teorie do podoby, kterou lze popsat jazykem konsekvencialismu.

Východiskem je pojem act-consequentialismu. Podle něj je ultimátním správným rysem jednání to, že jeho výsledek není hodnotově překonán výsledkem žádné dostupné alternativy. Autoři připomínají několik známých variant. Benthamův utilitarismus z roku 1789 spojuje act-consequentialismus s kvantitativním hedonismem, takže agent má maximalizovat hedonistické užitky. Etický egoismus, který rozebírá Shaver (2002 [2021]), hodnotí výsledky podle toho, jak dobré jsou pro samotného agenta. Self/other utilitarismus podle Sidera (1993: 128) bere v úvahu jak celkovou hodnotu výsledku, tak jeho hodnotu pro druhé.

Heslo se zároveň zabývá tím, proč jsou některé implikace utilitarismu pokládány za nepřijatelné. Patří mezi ně doporučení lobotomie, pokud by zvýšila celkový hedonistický užitek, povinnost obětovat vlastní život nebo dovolenost mrzačit, mučit a zabíjet nevinné, pokud to přinese více užitku. Přesto, jak autoři uvádějí s odkazem na Philippu Foot (1985: 196), Korsgaardovou (1993 [1996: 225]) a Berkera (2013: 364), má act-consequentialismus výraznou přitažlivost. Podle Foot je právě tento prvek hlavním důvodem přitažlivosti utilitarismu a zároveň důvodem, proč je přechod k pravidlovému utilitarismu neuspokojivý (Foot 1985: 196, 198).

Jádrem článku je konsekvencializace. Znamená sestrojit takové pořadí výsledků, aby act-consequentialistická verze dané nekonsekvencialistické teorie dávala stejné, případně téměř stejné deontické verdikty. Deontickými verdikty se rozumějí například hodnocení „správné, „povinné, „dovolené nebo „nadpovinné, zatímco hodnotové verdikty zní „dobré a „lepší. Jako příklad slouží teologický voluntarismus, tedy teorie opřená o Desatero. Lze ji konsekvencializovat tak, že výsledek, v němž agent lže nebo porušuje přikázání, je hodnotově překonán výsledkem, v němž tak nečiní.

Článek rozlišuje tři typy konsekvencializace, které označuje jako earnest, notational a pragmatic. S nimi jsou spojeny tři odlišné projekty, jejichž cíle i filozofický význam se liší. Samostatná část textu se zabývá námitkami proti celému podniku.

Konsekvencializaci autoři výslovně odlišují od jiných pokusů smířit utilitarismus s běžným morálním míněním. Ty se obvykle ubírají dvěma cestami. První upravuje pořadí výsledků: sem patří konsekvencialismus založený na právech (Sen 1982), právní konsekvencialismus či kvalitativní utilitarismus. Mill (1861) rozvinul kvalitativní hedonismus jako odpověď na výtku, že utilitarismus je „doktrína hodná jen prasat. Druhá cesta mění samotný act-consequentialismus, například v podobě pravidlového utilitarismu, který rozpracoval Hooker (2000). Konsekvencializace oproti tomu ponechává act-consequentialistickou strukturu a mění pouze to, jak jsou výsledky řazeny.

Heslo pracuje s příspěvky několika dalších autorů, mezi nimiž jsou Hurley (2020: 27), Portmore (2007), S. A. Schroeder (2017), Suikkanen (2020) a N. R. Howard (2022). Encyklopedie ho nabízí jako úvod k tématu, které se v moderní etice vrací s otázkou, zda je rozdíl mezi konsekvencialistickými a nekonsekvencialistickými teoriemi skutečně tak hluboký, jak se tradičně předpokládá. Pokud lze téměř každou morální teorii vyjádřit jako maximalizaci určitého pořadí výsledků, pak se zdánlivě zásadní spor mezi nimi může ukázat jako spor o formulaci, nikoli o podstatu. Právě to je jedna z hlavních otázek, které heslo předkládá čtenářům.