Stanford Encyclopedia výrazně přepracovala heslo o emocích v křesťanství

Stanford Encyclopedia of Philosophy vydala podstatně revidovanou verzi hesla „Emotions in the Christian Tradition“. Článek poprvé vyšel 1. února 2006 a zásadní revizí prošel 6. listopadu 2026. Zabývá se emocemi v judeo-křesťanské tradici a klade si otázky, zda existuje esence náboženských emocí, čím se liší od „obyčejných“ emocí a zda jsou kognitivní.

Podstatná část textu vychází z Nového zákona, především z pojmů spojených s radostí, tedy z řeckých výrazů chairein, chara a agalliasthai. Novozákonní prameny podle autora zmiňují široké spektrum citových stavů: radost, vděčnost a díkůvzdání, lítost, pokání, soucit, hněv, strach, smutek, závist, pýchu, stud a opovržení. Radost má v tomto výčtu zvláštní postavení. V listu Galatským 5:22–23 ji Pavel řadí mezi „ovoce Ducha“.

Heslo uvádí několik konkrétních textů, které ukazují, jak různorodá může radost být. Ve Skutcích 5:41 se apoštolové radují, že byli shledáni hodnými trpět pro jméno Ježíšovo, což je citováno z překladu NRSV. Ve druhém listu Korintským 7:9–11 se Pavel raduje nikoli ze zármutku adresátů samotného, ale z „bohulibého zármutku“, který vedl k pokání. Skutky 12:13–14 popisují Rhodu, která se radostí zapomene otevřít bránu, když pozná Petrův hlas. Radost se ovšem v textech objevuje i ve zcela jiném světle: podle Lukáše 22:4–5 se velekněží a strážci chrámu těší z Judovy nabídky zradit Ježíše a slíbí mu peníze. K negativním emocím patří také závist. Marek 15:10 uvádí, že Pilát věděl, že velekněží Ježíše vydali ze závisti (phthonos).

Důležitou součástí článku je i terminologická rovina. Autor se opírá o práci Thomase Dixona z roku 2003, podle něhož slovo „emotion“ vzniklo na počátku 19. století jako sekularizovaná náhrada za dřívější rozlišení mezi „passion“ a „affection“. Stará křesťanská psychologie chápala passiones jako reakce smyslového apetitu, které lidé sdílejí se zvířaty. Affectiones naproti tomu vznikají ve vůli nebo v intelektuálním apetitu a lidé je sdílejí s anděly a s Bohem. Jako paradigmatický myslitel této psychologie je uváděn Tomáš Akvinský.

Pojem „emotion“ podle Dixona zavedli fyziologičtí psychologové Thomas Brown, Herbert Spencer a Alexander Bain. William James jej použil v roce 1884 ve studii „What Is An Emotion“, kde emoci definoval jako vnímání tělesné perturbace vyvolané předměty, například medvědem, který se objeví na cestě. Takové pojetí je zaměřené na tělesné procesy.

Autor z toho vyvozuje zajímavý závěr: většina lidských emocí by podle původního historického významu slova nebyla za emoce vůbec považována. Za příklad uvádí strach z poklesu na burze, tedy emoci, kterou nelze vyvolat bez rozumu. Takový strach předpokládá porozumění tomu, co burza je a co pokles znamená, a nelze jej proto redukovat na pouhou tělesnou reakci. Právě tento rozpor mezi úzkým fyziologickým pojetím a bohatou škálou citů, které popisují biblické texty i každodenní zkušenost, tvoří východisko pro úvahy o kognitivní povaze emocí.

Článek tak spojuje exegetický rozbor novozákonních pasáží s dějinami psychologických pojmů a ukazuje, že otázka po povaze náboženských emocí je neoddělitelná od toho, jak se samotné slovo „emoce“ ustavovalo. Otázku, zda existuje zvláštní esence náboženských emocí, a to, jak se liší od emocí „obyčejných“, heslo zasazuje do širšího rámce, v němž hraje roli jak biblická slovní zásoba, tak středověká a novověká teorie lidské psychiky.

Heslo je součástí Stanford Encyclopedia of Philosophy, která své články pravidelně reviduje.