Přirozené lesy v povodí Jang-c'-ťiangu lépe odolaly suchu roku 2022 než plantáže

V roce 2022 zasáhlo povodí řeky Jang-c'-ťiang v Číně rekordní sucho doprovázené ničivými vlnami veder, které místní ekosystémy vystavily mimořádně tvrdé zkoušce. Výzkumníci využili tuto výjimečnou přírodní událost jako příležitost k rozsáhlému terénnímu výzkumu zaměřenému na sledování toho, jak různé typy lesů reagují na extrémní teplo a dlouhodobý nedostatek vody.

Čína patří k zemím, kde jsou lesy velmi různorodé jak z hlediska druhového složení, tak z hlediska způsobu jejich vzniku. V povodí Jang-c'-ťiangu se nacházejí jak přirozené smíšené lesy, tak rozsáhlé plantáže tvořené zpravidla jedním nebo několika málo druhy stromů. Právě tato rozmanitost poskytla výzkumníkům ideální podmínky pro srovnávací studii, jejímž cílem bylo zjistit, které lesy jsou vůči klimatickým extrémům odolnější a které naopak vykazují větší zranitelnost.

Léto roku 2022 bylo v dané oblasti historicky výjimečné. Teploty překračovaly dlouhodobé průměry o několik stupňů Celsia a srážkový deficit trval po dobu mnoha týdnů. Hladiny vodních toků klesaly na rekordní minima, půda vysychala a vegetace byla vystavena stresu, který v takové intenzitě region v moderní historii nezažil. Pro vědce to sice znamenalo obtížné podmínky pro práci v terénu, zároveň to ale představovalo přirozenou laboratoř, jakou by bylo jen velmi obtížné uměle vytvořit.

Výzkumníci sledovali celou řadu ukazatelů lesního zdraví, včetně míry fotosyntézy, obsahu vody v listech, odumírání větví a celkové vitality porostů. Zaměřili se přitom na to, zda a jak se liší reakce druhově pestrých přirozených lesů oproti monokulturním nebo druhově chudým plantážím. Předpoklad, se kterým do výzkumu vstupovali, byl v souladu s obecně přijímanou ekologickou teorií: biologicky rozmanitější ekosystémy by měly být odolnější vůči vnějším disturbancím, protože různé druhy reagují na stres odlišně a mohou se navzájem doplňovat.

Terénní měření probíhala na více lokalitách rozmístěných v různých částech rozsáhlého povodí, což umožnilo zachytit i regionální rozdíly v intenzitě sucha a veder. Výzkumníci kombinovali přímá měření v porostech s daty ze satelitního snímkování, které umožňuje sledovat změny vegetačního pokryvu na velké ploše a v čase. Tato kombinace metod je v současném ekologickém výzkumu stále běžnější, protože umožňuje propojit detailní lokální pozorování s širšími prostorovými vzorci.

Výsledky výzkumu přispívají k důležité debatě o tom, jak by mělo vypadat lesní hospodářství v době, kdy jsou klimatické extrémy stále častější a intenzivnější. Pokud se potvrdí, že druhově pestré lesy skutečně lépe odolávají suchu a extrémním teplotám, mělo by to přímý dopad na doporučení pro obnovu lesů a zakládání nových porostů nejen v Číně, ale i v dalších částech světa. Mnohé země totiž v uplynulých desetiletích sázely na rychle rostoucí monokultury jako efektivní způsob, jak rychle zvýšit lesnatost území nebo zajistit produkci dřeva. Tato strategie však může být z hlediska klimatické odolnosti problematická.

Povod