Pilíře stvoření v mlhovině Orel lze nově i slyšet: sonifikace dat z Hubblea a Chandry

Snímek známých Pilířů stvoření v mlhovině Orel, který byl 18. října 2026 zveřejněn jako astronomický obrázek dne pod názvem Sonified: Eagle Nebula Pillars, tentokrát nabízí nejen pohled, ale i poslech. Kombinovaný záběr, na němž se spojují data z Hubbleova vesmírného dalekohledu a rentgenové observatoře Chandra, byl převeden do zvuku, takže jednotlivé části mlhoviny lze vnímat také sluchem.

Mlhovina Orel, v katalozích označovaná jako M16, leží v souhvězdí Hada (Serpens) ve vzdálenosti zhruba 6 500 světelných let od Země. Nejznámější částí této oblasti jsou právě sloupy studeného plynu a prachu, v jejichž nitru vznikají nové hvězdy. Tyto vertikální struktury patří k nejfotografovanějším objektům hluboké oblohy a staly se jedním ze symbolů moderní astronomie.

Sloupy podle popisu zveřejněného u snímku vznikly působením silného okolního záření. Jak se uvádí v citaci: „Sculpted and eroded by the energetic ultraviolet light and powerful winds from M16's cluster of massive stars“. Jinými slovy, tvar pilířů formuje ultrafialové světlo a mocné hvězdné větry z kupy hmotných hvězd uprostřed mlhoviny. Záření postupně odnáší méně hustý materiál a zůstávají zhuštěné útvary, které jsou odolnější. Právě v těchto hustých místech mohou vznikat nové hvězdy.

Obraz, který posloužil jako podklad pro sonifikaci, vznikl složením dvou typů pozorování. Hubbleův dalekohled zachytil mlhovinu ve viditelném světle, tedy tak, jak by ji vnímalo lidské oko, pokud by bylo dostatečně citlivé. Observatoř Chandra přidala rentgenová data, která odhalují nejžhavější a nejenergetičtější procesy v oblasti, například záření mladých hmotných hvězd. Spojení obou pohledů umožňuje vidět chladné prachové sloupy i zdroje energie, které je formují.

Zvukovou verzi připravil tým spojený s rentgenovou observatoří Chandra. Sonifikace je dílem NASA, střediska CXC, Smithsonianovy astrofyzikální observatoře (SAO) a trojice K. Arcand, M. Russo a A. Santaguida. Při sonifikaci se data z obrazu převádějí na zvuk tak, že se například poloha, jas či barva v obraze přiřadí výšce, hlasitosti nebo druhu tónu. Výsledkem je alternativní způsob, jak si prohlédnout kosmický objekt. Přínos je zřejmý zejména pro lidi se zrakovým postižením, ale zvuková podoba může zaujmout i další publikum a nabídnout jiný pohled na známé snímky.

Použitý obraz nese kredit NASA, ESA a Hubble Heritage Project (STScI/AURA). Texty a editorskou přípravu stránky zajistili Robert Nemiroff, Jerry Bonnell, Cecilia Chirenti a Keighley Rockcliffe. Poslední aktualizace stránky proběhla 16. října 2026, tedy dva dny před jejím zveřejněním jako obrázku dne.

Pilíře v mlhovině Orel patří k nejznámějším astronomickým snímkům vůbec. Jejich pozorování pomáhá vědcům lépe chápat, jak se rodí hvězdy a jak záření a hvězdné větry ovlivňují okolní mezihvězdný materiál. Kombinace různých vlnových délek, v tomto případě viditelného světla a rentgenového záření, ukazuje, že jediný typ pozorování nikdy nepodá úplný obraz. Zatímco viditelné světlo odhaluje strukturu plynu a prachu, rentgenová data upozorňují na mladé hvězdy a horký plyn, které by jinak zůstaly skryty.

Sonifikace přidává k této kombinaci další rozměr. Převod dat do zvuku není jen zajímavostí, ale také praktickým nástrojem pro zpřístupnění vědy. Posluchač může sledovat, jak se hustota a jas mění napříč obrazem, a získat tak představu o rozložení materiálu v mlhovině, aniž by musel obraz vidět. Podobné projekty se týmu kolem observatoře Chandra v posledních letech věnují u řady dalších objektů, od zbytků supernov po galaxie.

Mlhovina M16 zůstává pro astronomy atraktivním cílem i díky své relativní blízkosti a bohatému obsahu. Šest a půl tisíce světelných let je z kosmického hlediska poměrně málo, což umožňuje studovat detaily, které by u vzdálenějších oblastí vznikání hvězd unikly. Nový zvukový pohled na tuto oblast tak doplňuje desítky let trvající pozorování a ukazuje, že i dobře známé objekty mohou nabídnout nový způsob vnímání.