Ve Španělsku objevili neolitické kosti se stopami kanibalismu

Analýza neolitických kostních pozůstatků nalezených ve Španělsku přinesla nové důkazy o tom, že jejich nositelé se stali obětí kanibalismu. Podle informací zveřejněných v Archaeology Magazine odborníci na kostech identifikovali stopy, které se obvykle spojují se zpracováním těl za účelem konzumace masa, nikoli s běžnými pohřebními praktikami dané doby.

Mezi klíčové indicie patří řezné stopy odpovídající odstraňování masa z kostí, cílené rozbíjení dlouhých kostí kvůli přístupu ke kostní dřeni a stopy po tepelném zpracování, které se na pozůstatcích objevují v kombinaci, jež je pro badatele silným signálem záměrné konzumace lidského těla. Tento soubor znaků se podle archeologů výrazně liší od stop, které bývají na kostech patrné v důsledku přirozeného rozkladu, pohřebních rituálů zahrnujících sekundární manipulaci s ostatky nebo poškození způsobeného zvířaty či erozí půdy.

Nález zapadá do širšího kontextu výzkumu neolitických komunit na Iberském poloostrově, kde archeologové v posledních letech opakovaně narážejí na doklady násilných praktik, včetně možného kanibalismu. Odborníci upozorňují, že interpretace takových nálezů vyžaduje maximální opatrnost, protože podobné stopy na kostech mohou mít i jiná vysvětlení. Proto je pro potvrzení kanibalismu klíčové důkladné srovnání s jinými možnými příčinami poškození a využití více nezávislých metod analýzy.

Vědci se v případě zkoumaných pozůstatků zaměřili na kombinaci tradičních metod studia kostní tkáně s mikroskopickou analýzou povrchu kostí, která umožňuje rozlišit stopy vzniklé lidským zásahem od poškození způsobeného přírodními procesy. Právě mikroskopické rýhy po kamenných nástrojích, jejich orientace a umístění na kostech jsou podle badatelů jedním z nejspolehlivějších ukazatelů toho, že tělo bylo zpracováváno se záměrem konzumace, nikoli pouze v rámci pohřebního rituálu.

Otázka, proč k takovému jednání v neolitických komunitách docházelo, zůstává předmětem diskusí. Archeologové zvažují několik možných vysvětlení, od rituálního kanibalismu spojeného s vírou a symbolickými praktikami dané kultury, přes projevy mezikmenového násilí a konfliktů o zdroje, až po extrémní situace hladomoru, kdy mohla konzumace lidského masa představovat krajní prostředek přežití. Bez dalšího kontextu, jako jsou nálezy zbraní, stopy po bojových zraněních nebo důkazy o klimatických a hospodářských potížích dané doby, je však obtížné jednoznačně určit, které z těchto vysvětlení je v konkrétním případě správné.

Nález ze Španělska přispívá k rostoucímu souboru důkazů, které naznačují, že kanibalismus nebyl v pravěkých komunitách ojedinělým jevem, ale mohl se objevovat v různých kulturních a geografických kontextech napříč Evropou. Podobné nálezy byly v minulosti zdokumentovány i na jiných lokalitách, což podle badatelů ukazuje, že tato praktika mohla mít v některých společnostech opakovaný nebo systematický charakter, byť její přesný rozsah a četnost zůstávají neznámé.

Archeologové zdůrazňují, že další výzkum, včetně případné genetické analýzy a přesnějšího datování nalezených kostí, by mohl pomoci lépe pochopit okolnosti, za nichž ke kanibalismu docházelo, a upřesnit, zda šlo o izolovaný incident, nebo o součást širší praxe dané komunity. Zveřejnění nálezu v Archaeology Magazine tak podle odborníků otevírá prostor pro další diskusi o sociálních a kulturních mechanismech, které v neolitických společnostech mohly vést k tak extrémním formám zacházení s lidskými ostatky.