Odborníci radí začínajícím vědcům, jak postupně zavádět principy otevřené vědy

Otevřená věda se v posledních letech stává stále diskutovanějším tématem v akademickém prostředí, a to i přesto, že mnoho vědců stále váhá, jak s ní vůbec začít. Tuto otázku řešili účastníci nedávné diskuze, kterou zaznamenala novinářka Elsa Loissel a jejíž výstup byl publikován 16. července 2026. Podklady pro text poskytl Institut pro výzkum v biomedicíně v Barceloně, kde působí doktorand Sebastián Ayala Ruano, jeden z těch, kdo se problematice otevřené vědy dlouhodobě věnují.

Podle dostupných doporučení by začátečníci neměli otevřenou vědu vnímat jako monolitický a zastrašující koncept, ale spíše jako soubor kroků, které lze zavádět postupně. Doporučuje se zaměřit se nejprve na malé a snadno zvládnutelné projekty, díky nimž si výzkumníci vybudují praktické zkušenosti bez zbytečného tlaku. Stejně důležité je využívat existující zdroje a školicí materiály, které jsou na mnoha institucích už k dispozici, a v případě potřeby specifičtějšího vzdělávání se obracet přímo na koordinátory doktorských programů.

Klíčovou roli v šíření otevřené vědy hrají i organizace, které se přímo zaměřují na podporu výzkumníků v tomto směru. Mezi ně patří Digitální výzkumná akademie, kterou spoluzaložily Joyce Kao a Heidi Seibold. Jejich cílem je usnadnit vědcům orientaci v nástrojích a postupech, které otevřenou vědu provázejí, a zprostředkovat jim praktické know-how, jež by jinak museli hledat roztříštěně.

Otevřenost ve vědě však podle odborníků neznamená, že by všechno muselo být zveřejněno bez výjimky. Alessandra Candian, teoretická astrochemička z Univerzity v Amsterdamu, tuto myšlenku shrnula výstižnou zásadou: as open as possible, as closed as needed. Tento přístup zdůrazňuje, že otevřenost by měla být pravidlem, ale s ohledem na situace, kdy je nutná určitá míra uzavřenosti - například z důvodu ochrany citlivých dat nebo etických omezení.

Důležitým aspektem cesty k otevřené vědě je také budování komunity a hledání podpory mezi podobně smýšlejícími výzkumníky. Doporučuje se aktivně se zapojovat do online sítí, jako jsou Mastodon nebo BlueSky, kde se odehrává značná část odborné diskuze na téma otevřené vědy. Stejně tak se osvědčuje účast na místních workshopech a akcích, které umožňují navázat osobní kontakty a vyměňovat si praktické zkušenosti přímo s kolegy z oboru.

Cesta k otevřené vědě však není bez překážek. Mezi hlavní výzvy patří existence odpůrců, kteří k otevřeným přístupům zůstávají skeptičtí, ať už z důvodu obav o kvalitu, prioritu nebo praktickou proveditelnost. Vědci, kteří chtějí otevřenou vědu prosazovat, se proto musí naučit přizpůsobovat své argumenty různým typům posluchačů - od kolegů z vlastního oboru přes vedení institucí až po širší veřejnost.

Jako příklady toho, že otevřená věda může vést ke konkrétním a úspěšným výstupům, jsou zmiňovány projekty VueGen a HerrCompBioinfo. Oba dokládají, že otevřený přístup k datům, kódu nebo metodice může výzkum nejen zprůhlednit, ale také zpřístupnit širšímu okruhu uživatelů a spolupracovníků.

Zajímavým bodem diskuze byl i důraz na to, že úspěch otevřených iniciativ nezávisí jen na kvalit