Obří ledová police v době ledové držela severní štíty před rozpadem

Před zhruba 20 000 lety, tedy v době poslední doby ledové, existovala v severních oblastech Země gigantická plovoucí ledová police s tloušťkou přesahující 1,6 kilometru, tedy více než jednu míli. Podle nových poznatků tento útvar plnil roli jakési opěrné zdi: stabilizoval tři největší ledové štíty v severní Kanadě a v Grónsku a bránil jim, aby se rozpadly a sklouzly do oceánu.

Ledové police jsou rozlehlé desky ledu, které vznikají tam, kde se pevninský led sune do moře a pokračuje po jeho hladině, aniž by se od pevniny zcela odtrhl. Právě tato plovoucí část funguje jako brzda. Zpomaluje tok ledovců ležících za ní a udržuje je na místě. Pokud police zeslábne nebo zmizí, ledovce a ledové štíty za ní se mohou výrazně zrychlit a ztrácet hmotu v podobě ledovců odlamujících se do oceánu.

Přesně to se podle zjištění stalo po zániku této obří police. Ledové štíty, které předtím držela pod kontrolou, se částečně uvolnily a začaly se rozpadat. Led, který se dostal do oceánu, přispěl ke zvýšení hladiny moře o stovky stop. Takový nárůst zásadně změnil tvář planety. Zaplavena byla rozsáhlá území, která dříve tvořila souš, a pobřeží se postupně ustálilo do podoby, kterou známe dnes. Dnešní kontury kontinentů jsou tedy do značné míry důsledkem tání a rozpadu ledu na konci poslední doby ledové.

Význam tohoto objevu nespočívá jen v lepším porozumění minulosti. Vědci v něm vidí varování i potenciální vodítko pro současnost, zejména s ohledem na Antarktidu. I tamní ledové police zadržují obrovské množství pevninského ledu, který by při jejich oslabení mohl proudit do oceánu rychleji. Případ pradávné police ze severní polokoule ukazuje, jak velkou roli může stabilizační vrstva plovoucího ledu hrát a jak dalekosáhlé následky může mít její ztráta.

Mechanismus je přitom jednoduchý, i když jeho důsledky nikoli. Jakmile police zmizí, už nic nebrzdí led na pevnině. Ten se začne pohybovat rychleji, přesouvá se z pevniny do moře a tam se stává součástí oceánské vody. Hladina moří stoupá tím víc, čím víc ledu se takto přesune. Protože šlo o tři z největších ledových štítů tehdejšího světa, bylo množství uvolněného ledu obrovské a výsledný nárůst hladiny dosáhl stovek stop.

Poznatky o dávné ledové polici tak pomáhají vědcům lépe chápat, jak rychle a v jakém rozsahu se mohou ledové masy měnit, pokud se naruší jejich stabilita. Zároveň poskytují srovnání pro modely, které předpovídají budoucí vývoj hladiny moří. Antarktida dnes patří k oblastem, na něž se pozornost klimatologů soustředí nejvíc, protože v ledu uložená voda by při rozsáhlejším úbytku mohla pobřeží po celém světě opět zásadně přetvořit.

Zánik ledové police, která stabilizovala tři největší ledové štíty severní Kanady a Grónska, přispěl ke zvýšení hladiny moře o stovky stop a utvářel dnešní pobřeží. Pro Antarktidu z toho plyne, že stav plovoucích ledových polic může rozhodovat o osudu mnohem většího množství ledu za nimi. Konkrétní předpovědi pro současný vývoj ovšem z uvedeného historického příkladu přímo nevyplývají; slouží spíše jako důležité upozornění na to, jak zásadní roli tyto struktury hrají.

Dávná police dnes už neexistuje, její stopy v podobě změněného pobřeží a vyšší hladiny moře však zůstávají. Připomínají, že změny, které se v ledových oblastech planety odehrávají, mohou mít následky pro celý svět a že plovoucí led, který se může zdát okrajovou součástí polárních krajin, je ve skutečnosti jedním z klíčových prvků, jež drží celý systém pohromadě.