Samci lišajek brání netopýrům v lovu ultrazvukem z pohlavních orgánů

Pohlavní orgány samců lišajek, tedy motýlů z čeledi lišajkovitých, neslouží jen k rozmnožování. Podle nového článku si je tento noční hmyz v průběhu evoluce opakovaně přizpůsobil také jako obranný nástroj proti netopýrům. Zjištění shrnuje titulek původního textu, podle něhož evoluce přeměnila pohlavní orgány lišajek v obrannou zbraň opakovaně a nezávisle.

Princip je překvapivě jednoduchý a zároveň neobvyklý. Samci mají na zadečku v oblasti pohlavních orgánů specializované šupinky. Když o ně třou jinou část zadečku, vzniká zvuk, který leží v ultrazvukovém pásmu. Člověk jej neslyší, netopýři však ano, a právě na ně je tato akustická obrana zaměřena.

Netopýři loví za tmy pomocí echolokace. Vysílají vysoké zvukové signály a z odrazů, které se k nim vracejí, si skládají obraz okolí včetně polohy a pohybu kořisti. Ultrazvukové zvuky vydávané lišajkami mohou tyto akustické signály narušit. Netopýr tak může mít potíže s přesným zaměřením letícího motýla a lov se mu může nepodařit.

Zvuky vznikající třením šupinek na pohlavních orgánech mohou rušit echolokační signály, které netopýři používají při lovu. Jde tedy o aktivní obranu, nikoli o pouhé maskování. Motýl se netopýrovi nesnaží uniknout jen obratným letem, ale zasahuje do samotného způsobu, jakým predátor kořist vnímá.

Čeleď lišajkovitých je přitom sama o sobě zajímavá. Jde o noční hmyz, který se pohybuje právě v době, kdy jsou netopýři nejaktivnější. Noční způsob života sice motýlům pomáhá vyhnout se řadě denních predátorů, vystavuje je však tlaku ze strany netopýrů, kteří se na lov letícího hmyzu v naprosté tmě specializovali. Vývoj obranných mechanismů proti nim proto dává z evolučního hlediska smysl.

Za nejpozoruhodnější část zjištění lze považovat to, že se uvedený mechanismus podle článku nevyvinul jen jednou. Evoluce k této obraně u lišajek dospěla opakovaně, což naznačuje, že jde o velmi účinné řešení, k němuž různé vývojové linie došly nezávisle na sobě. Když se podobný znak objevuje opakovaně u různých skupin, bývá to znamením, že přináší zřetelnou výhodu při přežití.

Využití pohlavních orgánů k obraně je i z biologického pohledu poměrně nezvyklé. U většiny živočichů tyto struktury plní především rozmnožovací funkci a jejich podoba se vyvíjí hlavně pod tlakem pohlavního výběru. U lišajek se však ukazuje, že tytéž struktury mohou získat druhotnou, zcela odlišnou roli. Z orgánu určeného k páření se stal nástroj, který pomáhá motýlovi přežít noční setkání s predátorem.

Tento příklad také ukazuje, jak úzce spolu souvisí vývoj kořisti a lovce. Netopýři se během milionů let zdokonalovali v echolokaci a hmyz na to odpovídal vlastními protiopatřeními. Některé druhy motýlů dokážou ultrazvuk netopýrů zachytit a změnit let, jiné, jako právě lišajky podle nového článku, vysílají vlastní zvukové signály, které lov ztěžují. Jde o druh evolučního závodu ve zbrojení, v němž každá strana reaguje na pokroky druhé.

Samotný objev poukazuje na to, že i dobře známé skupiny hmyzu mohou skrývat netušené adaptace. Lišajky patří mezi nápadné a poměrně velké motýly, přesto se teprve postupně odhalují detaily jejich chování a stavby těla, které jim pomáhají přežít v nočním prostředí plném predátorů.

Souhrnně lze říci, že šupinky na samčích pohlavních orgánech lišajek fungují jako zdroj ultrazvuku, jenž může zmást netopýry při lovu. Skutečnost, že se tento způsob obrany vyvinul opakovaně, svědčí o jeho evoluční výhodnosti a o tom, jak tvárná dokáže být stavba těla hmyzu pod tlakem predátorů.