Novella varuje před politickým tlakem Trumpovy administrativy na financování vědy v USA

Americká vědecká komunita čelí podle lékaře a vědeckého publicisty Stevena Novelly bezprecedentnímu tlaku ze strany Trumpovy administrativy, která se snaží získat přímou kontrolu nad financováním výzkumu. Novella ve svém textu z 24. září 2026 upozorňuje na to, že terčem tohoto úsilí je především Národní ústav zdraví (NIH), instituce s ročním rozpočtem 48 miliard dolarů, jež po desetiletí rozhoduje o financování drtivé většiny biomedicínského výzkumu ve Spojených státech.

Podle Novelly jde o snahu podřídit vědecké granty politickým kritériím namísto odborného posouzení kvality a přínosu výzkumu. Administrativa se podle něj snaží ovlivnit, jaké typy výzkumu budou financovány, a nepřímo tak diktovat univerzitám, jakým směrem se má věda ubírat. Cílem je podle kritiků získat páku nad akademickými institucemi tím, že přístup k penězům na výzkum bude podmíněn souladem s politickou agendou vlády.

Novella tento postup přirovnává k historickému případu Trofima Lysenka, sovětského agronoma, jehož pseudovědecké teorie o dědičnosti byly ve dvacátém století prosazovány stalinským režimem na úkor skutečné genetiky. Lysenkova éra vedla k pronásledování skutečných vědců a k vážným škodám na sovětském zemědělství a vědeckém pokroku. Situaci v USA popisuje přímo slovy: Toto je nahá Lysenkoismus. Tímto přirovnáním naznačuje, že politické vměšování do vědeckých rozhodnutí nemusí mít bezprostředně stejné katastrofické důsledky jako v Sovětském svazu, ale princip – tedy nadřazení ideologie nad odbornost – je totožný.

Podle textu se politizace financování vědy již projevuje konkrétními dopady na vědeckou pracovní sílu. V roce 2025 opustilo federální zaměstnání více než 10 000 lidí s doktorátem, což autor uvádí jako doklad toho, jak nejistota a politický tlak odrazují kvalifikované odborníky od práce ve státních institucích. Odchod tak velkého počtu vysoce kvalifikovaných vědců představuje podle Novelly riziko pro dlouhodobou konkurenceschopnost americké vědy a inovací.

Zajímavým prvkem celé situace je podle autora reakce Kongresu. Navzdory hluboké politické polarizaci, která charakterizuje současnou americkou politiku, se proti snahám o politickou kontrolu nad NIH a dalšími vědeckými agenturami zformoval bipartisan odpor. Zákonodárci napříč stranami podle všeho vnímají hodnotu nezávislého vědeckého posuzování grantů a snaží se bránit tomu, aby vědecké financování bylo přímo podřízeno politickým prioritám vlády.

Novella zdůrazňuje, že podstatou problému není jednorázový spor o konkrétní grant nebo projekt, ale systémová snaha o změnu způsobu, jakým se ve Spojených státech rozhoduje o vědeckém výzkumu. Pokud by se administrativě podařilo prosadit přímou kontrolu nad rozhodovacími procesy NIH, mělo by to podle něj dalekosáhlé důsledky pro celý biomedicínský a akademický sektor, protože univerzity jsou na federálním financování výzkumu do značné míry závislé.

Autor tak spojuje dohromady tři linie argumentace: historickou paralelu s Lysenkoismem jako varovný příklad toho, kam může vést politizace vědy, konkrétní současná čísla dokládající odliv odborníků z federálních institucí a politickou dynamiku, v níž se proti centralizaci kontroly nad vědeckým financováním staví zástupci obou hlavních amerických politických stran. Text tak vyznívá jako varování před dlouhodobými škodami, které by mohly vzniknout, pokud by odborné posuzování vědeckých projektů bylo nahrazeno politickými kritérii.

Celkově tak Novellův text popisuje situaci, v níž se americká věda ocitá pod tlakem politických zásahů shora, zatímco část politického spektra i vědecká komunita se snaží tomuto vývoji bránit s odkazem na historickou zkušenost s podobnými pokusy o řízení vědy z minulosti.