Nová studie potvrzuje: Venuše je i v roce 2026 tektonicky aktivní planetou

Vědci z Curyšské univerzity ETH publikovali v časopise Nature Geoscience novou studii, podle níž je Venuše i v roce 2026 stále tektonicky aktivní planetou. Tým vedený profesorem Tarasem Geryou dospěl k tomuto závěru díky 3D počítačovým simulacím, které modelovaly vznik a vývoj rozsáhlých riftových údolí na povrchu planety.

Rifty na Venuši patří k nejvýraznějším geologickým útvarům sluneční soustavy. Některé z nich dosahují délky až 10 000 kilometrů a podle nových modelů se stále rozšiřují rychlostí tři až deset centimetrů za rok. Tato hodnota je srovnatelná s rychlostí, jakou se od sebe vzdalují tektonické desky na Zemi. Samotné rifty přitom podle vědců vznikly už před více než 100 miliony lety, což znamená, že jde o geologicky dlouhodobě aktivní procesy, nikoli o jednorázové události z dávné minulosti.

Základem výzkumu jsou data, která před více než třemi desetiletími získala sonda NASA Magellan. Sonda byla vypuštěna 4. května 1989 a na oběžné dráze kolem Venuše se pohybovala od 10. srpna 1990 do 13. října 1994. Během své mise dokázala pomocí radaru zmapovat více než 98 procent povrchu planety, přestože ten je trvale zahalen hustou atmosférou, která znemožňuje pozorování v optickém spektru. Data z Magellanu zůstávají dodnes hlavním zdrojem informací o topografii Venuše a nová studie ukazuje, že jejich analýza pomocí moderních výpočetních metod stále přináší nové poznatky.

Podle Geryi Venuše zůstává aktivní planetou s dynamickým vnitřkem, což je zjištění, které mění dosavadní představu o Venuši jako o geologicky mrtvé planetě. Na rozdíl od Země, kde je tektonika desek dobře prozkoumaná a doložená pohybem kontinentálních desek, na Venuši dosud chyběl přímý důkaz o srovnatelné dynamice. Nové simulace naznačují, že podobné procesy, byť v odlišné podobě, probíhají i tam.

Výzkumný tým se zaměřil zejména na takzvané rift flanks, tedy široké hřebeny, které lemují okraje riftových údolí. Modely naznačují, že široké hřebeny, známé jako rift flanks, se tvoří podél okrajů riftových údolí, když jsou rifty geologicky mladé, uvádí studie. Tyto útvary podle vědců vznikají v raných fázích vývoje riftu a jejich přítomnost nebo nepřítomnost může sloužit jako indikátor stáří a aktivity konkrétní struktury.

Simulace prováděné na ETH Curych pracovaly s modely vnitřní struktury Venuše a testovaly, jak by se rifty chovaly za různých podmínek teploty a tlaku v plášti planety. Výsledky se shodují s tvary a rozměry riftových údolí zachycených na radarových snímcích z Magellanu, což podle autorů posiluje důvěryhodnost modelu.

Zjištění má význam i pro budoucí planetární mise. Venuše je v posledních letech znovu předmětem zájmu vesmírných agentur, které plánují mise zaměřené na podrobnější průzkum jejího povrchu a atmosféry. Pokud se potvrdí, že planeta je geologicky aktivní, mohlo by to ovlivnit směřování budoucího výzkumu, včetně výběru lokalit pro případné přistávací sondy.

Studie z ETH Curych tak přináší nový pohled na planetu, která byla dlouho považována za geologicky strnulou. Díky kombinaci archivních dat z mise Magellan a moderních počítačových simulací se ukazuje, že Venuše prochází procesy