Noční hledači lanýžů v Piemontu: s fenou Stellou za bílým pokladem

Je noc a v lesích Piemontu je tma, kterou prořezává jen kužel světla z baterky. Tino Marolo jde pomalu mezi stromy, před sebou pes jménem Stella. Fena čenichá u země, zastavuje se, vrací se a znovu pokračuje. Marolo ji sleduje a čeká, až se rozhodne, kde začít hrabat. Je to hledač lanýžů a to, po čem pátrají oba, leží pod povrchem půdy, skryté před zraky i před světlem.

Bílé lanýže patří k nejcennějším kulinářským pokladům Itálie. Na rozdíl od mnoha jiných surovin je nelze vypěstovat podle plánu ani sklidit na poli. Rostou ukryté v zemi a najít je dokáže prakticky jen čich. Právě proto si hledači jako Marolo drží své psy a své postupy a do lesa vyrážejí v době, kdy je ticho a nikdo nepřekáží. Noční hledání má svůj smysl: pes se může plně soustředit na pach a práce probíhá mimo dohled dalších lidí.

Baterka je při tom jediným zdrojem světla. Marolo s ní osvětluje půdu, kořeny stromů a místo, kde se Stella zastaví. Pes tu hraje hlavní roli. Člověk by nad ukrytým lanýžem prošel, aniž by tušil, co je několik centimetrů pod jeho botami, zatímco fena pach zachytí a ukáže cestu. Spolupráce hledače a psa tak určuje, zda se z lesa vrátí s kořistí, nebo s prázdnýma rukama.

Tradice hledání lanýžů je v Piemontu hluboce zakořeněná a bílý lanýž je s regionem spojen jako jedna z jeho nejznámějších pochoutek. Jeho hodnota ale neplyne jen z chuti a vzácnosti. Vychází také z toho, jak křehké je prostředí, ve kterém roste. Lanýže jsou závislé na konkrétních podmínkách lesa a půdy a jakákoli změna v těchto podmínkách se může projevit na tom, kolik jich vůbec vyroste.

Právě tady se do příběhu vkrádá otázka klimatu. Zatímco tradiční hledání zůstává beze změny, odborníci upozorňují, že oteplování může bílé lanýže ohrožovat, a to nejen v Itálii, ale i v Chorvatsku. Jde tedy o problém, který se netýká jediného regionu, ale širší oblasti, kde se tato vzácná houba vyskytuje. Pro hledače, jako je Marolo, to znamená nejistotu do budoucna. Řemeslo, které se dlouho opíralo o předvídatelný rytmus přírody a o znalost místních lesů, závisí na prostředí, jež se začíná měnit.

Z dostupných údajů nelze doložit konkrétní čísla o poklesu sklizně ani přesně popsat, jak se oteplování na lanýžích projevuje. Zřejmé je pouze to, že hrozba je dostatečně vážná, aby se stala tématem reportáže o lidech, kteří lanýže hledají. Marolo a Stella přitom pokračují v práci, jako by se nic nedělo. Každá noc v lese je pro ně stejná: tma, baterka, pes, který čichá, a naděje, že se pod zemí něco skrývá.

Zdánlivě drobný obraz muže a jeho psa v nočním lese ukazuje, jak úzce je jeden z nejprestižnějších gastronomických produktů Itálie provázán s přírodou. Lanýž nelze vyrobit ani zrychlit. Jeho existence závisí na lese, na půdě a na klimatu, tedy na faktorech, které hledač ovlivnit nemůže. Může jen vyrazit do tmy a doufat, že mu Stella ukáže správné místo. Pokud se oteplování bude dál stupňovat, mohou být takové noční výpravy v budoucnu stále méně úspěšné.

Pro Maroloa je to ovšem zatím především každodenní práce. Fena se zastaví, zvedne hlavu a on se skloní k zemi. Světlo baterky dopadne na hlínu a začíná další hledání toho, co je ukryto pod povrchem a co dělá z Piemontu místo, o kterém ví gurmáni po celém světě.