Britský satelit Prospero vynesla na oběžnou dráhu raketa Black Arrow

Britský satelit Prospero, označovaný také jako X-3, byl vypuštěn 28. října 1971 z areálu Woomera Range Complex v Austrálii. Šlo o první britský satelit, který na oběžnou dráhu vynesla britská raketa. Start se uskutečnil na palubě nosiče Black Arrow, přičemž právě tento let byl čtvrtým a zároveň posledním v historii tohoto raketového typu.

Satelit o hmotnosti 66 kg měl sloužit především ke studiu vlivu vesmírného prostředí na komunikační družice. Vědci na něm testovali solární články a telemetrické systémy, na palubě byl rovněž detektor mikrometeoroidů. Prospero se dostal na eliptickou oběžnou dráhu, která se pohybuje v rozmezí od 522 do 1 300 kilometrů nad povrchem Země.

Mise však nebyla zcela bez komplikací. Po oddělení satelitu od nosiče do něj narazil poslední stupeň rakety, přičemž se rozbila jedna ze čtyř radiových antén. Přesto zůstal Prospero funkční až do roku 1973, takže své vědecké poslání v zásadě splnil.

Raketa Black Arrow byla třístupňová, měřila necelých 13 metrů a vycházela z menší výzkumné rakety Black Knight. Celý program zahrnoval čtyři starty, z nichž dva skončily selháním a dva úspěchem. Poté byl zrušen, takže Prospero zůstává jediným satelitem vypuštěným touto raketou na oběžnou dráhu.

Pravidelná komunikace se satelitem skončila v roce 1973. Podle BBC se však podařilo kontakt navázat alespoň jednou ročně až do roku 1996. Prospero od té doby obíhá Zemi jako neaktivní objekt.

Na jeho osud se zaměřila skotská firma Skyrora, která v roce 2021 oznámila plán satelit vyzvednout a řízeně deorbitovat. Zakladatel a generální ředitel společnosti Volodymyr Levykin v té souvislosti mluvil o odpovědnosti za udržitelné využívání vesmíru. Starší družice a jejich součásti, které na oběžné dráze zůstávají, se podle něj stávají součástí problému vesmírného odpadu, a je proto na místě, aby se o jejich odstranění starali ti, kdo vesmír využívají.

Prospero tak představuje zajímavou kapitolu britské kosmonautiky. Zatímco Spojené státy a Sovětský svaz už v té době vypouštěly družice běžně, Británie si touto misí dokázala, že je schopna vynést vlastní satelit vlastní raketou. Navzdory úspěchu však byl program Black Arrow ukončen a Británie se od vlastních nosičů na dlouhá léta odklonila.

Satelit, který byl původně určen k relativně krátkému měření, přitom vydržel mnohem déle, než se předpokládalo. Kontakt s ním se udržel alespoň jednou ročně až do roku 1996, tedy více než dvacet let po skončení pravidelného provozu. Dnes se Prospero řadí mezi historické objekty, které kroužily kolem Země desítky let po skončení své mise.

Plány na jeho odstranění ukazují, jak se v posledních letech mění pohled na vesmírné vybavení. Dříve se na oběžné dráze zanechávaly nefunkční družice bez většího zájmu o jejich další osud, dnes se ale stále častěji řeší, jak předcházet kolizím a omezovat množství odpadu. Případné vyzvednutí Prospera by bylo technicky náročné, protože jde o malý, starý a dlouhodobě neaktivní objekt na eliptické dráze.

Ať už se plán Skyrory podaří uskutečnit, nebo ne, Prospero zůstává dokladem toho, co dokázal britský raketový program v době, kdy se jeho další pokračování už vážně nezvažovalo. Satelit nesl užitečné vědecké vybavení, a přestože ho při startu poškodil vlastní nosič, zůstal v provozu dostatečně dlouho na to, aby splnil svůj účel.