Netopýři z podřádu mikrochiropter se v noci orientují pomocí echolokace

Když se setmí a po obloze začnou kličkovat drobné stíny, většina lidí si jich sotva všimne. Přitom jde o netopýry z podřádu mikrochiropter, tedy o malé noční savce, kteří patří k nejzajímavějším obyvatelům večerní krajiny. Jejich životní styl je přizpůsobený tmě a hlavní roli v něm hraje schopnost, kterou lidské smysly postrádají.

Mikrochiroptery se při orientaci i lovu spoléhají na echolokaci. Vydávají ultrazvukové signály, tedy zvuky o tak vysoké frekvenci, že je lidské ucho nezachytí, a poté zaznamenávají ozvěny, které se odrážejí od okolních předmětů i od potenciální kořisti. Z toho, jak se ozvěna vrací, si zvíře vytváří představu o prostředí kolem sebe. Díky tomu dokáže za naprosté tmy létat mezi stromy, vyhýbat se překážkám a zároveň zachytit drobný hmyz za letu.

Právě proto, že jsou tyto signály pro člověka neslyšitelné, se k jejich zkoumání používají speciální přístroje. Netopýří detektor ultrazvuk zachytí a převede na zvuk, který už slyšitelný je. Pro člověka, který se s mikrochiroptery setkává poprvé, je to často překvapivý zážitek. Z reproduktoru se najednou ozývá cvrlikání, klapání či praskání, přestože okolní krajina působí zcela tiše. Teprve v tu chvíli si mnozí uvědomí, jak rušné je noční nebe nad jejich hlavou.

Podobně nezvyklé jsou i první setkání bez techniky. Netopýři létají rychle a nízko a není výjimkou, že pozorovatel má pocit, jako by mu právě něco prolétlo těsně kolem. Většinou si stačí všimnout jen mihnutí stínu nebo závanu vzduchu. Zvířata přitom své okolí velmi přesně znají a lidem se obvykle s přehledem vyhnou, takže pocit blízkosti je spíš dojmem než skutečným nebezpečím.

Mikrochiroptery jsou malé a aktivní hlavně po setmění, a proto zůstávají pro mnoho lidí spíše neznámým tématem. Přitom právě jejich nenápadnost je důvodem, proč o nich může být užitečné shromažďovat co nejvíce pozorování. Údaje o tom, kde a kdy se netopýři objevují, jak se chovají a jak využívají určité prostředí, nelze získat jinak než trpělivým sledováním v terénu. Odborníci jsou tak často závislí na tom, že si i obyčejní zájemci všimnou, co se děje kolem nich, a své poznatky zaznamenají.

Právě na tomto místě se otevírá prostor pro laiky. Pozorování netopýrů po setmění může přispět k vědě, a to i tehdy, když se jich účastní někdo, kdo předtím žádné zkušenosti neměl. Stačí vyrazit ven v pravou chvíli, věnovat pozornost obloze a případně použít detektor, který odhalí to, co jinak zůstává skryto. Zaznamenané výskyty, počty či místa pozorování mohou pomoci doplnit obrázek o tom, jak se těmto zvířatům daří.

Pozorování navíc nevyžaduje složité vybavení ani vzdálené výpravy. Mikrochiroptery lze potkat tam, kde mají dostatek hmyzu, a ten bývá přítomen v mnoha prostředích, od okrajů lesů přes louky a nad vodními plochami až po zahrady. Podstatné je zůstat v klidu, nechat oči i uši, případně detektor, zvyknout si na šero a chvíli vyčkat. Po několika minutách se obvykle objeví první siluety a z detektoru se ozve charakteristické cvrlikání.

Pro mnohé je tento zážitek zároveň důvodem, proč si netopýry oblíbí. Zvíře, které bylo dosud jen vágní představou ze šera, se najednou stane skutečným tvorem s pozoruhodnými schopnostmi. Echolokace, díky níž se mikrochiroptery orientují ve tmě, patří k přirozeným řešením, jež dokážou překvapit i ty, kdo o přírodě běžně příliš nepřemýšlejí.

Večerní procházka s otevřenýma očima a případně se zapnutým detektorem tak může být víc než jen příjemným zpestřením dne. Je to příležitost nahlédnout do světa, který se odehrává těsně vedle nás, a zároveň přispět drobným dílem k poznání, jež se bez dobrovolných pozorovatelů získává jen obtížně.