Neandertálci měli jinak tvarované patní kosti než moderní lidé

Neandertálci měli patní kosti jinak utvářené než moderní lidé a rozdíl podle nové studie souvisí s jejich fyzicky náročným způsobem života. K tomuto závěru dospěl tým vedený Ritou Sorrentino, který analyzoval tvar patních kostí (calcanei) pomocí trojrozměrných skenů. O výsledcích informoval 12. listopadu server Sci.News v textu Enrica de Lazara.

Badatelé pracovali se skeny sedmi neandertálských patních kostí a 64 kostí druhu Homo sapiens. Neandertálské vzorky pocházely z lokalit La Ferrassie, La Chapelle, Regourdou, El Sidrón a Spy. Srovnávací soubor lidí moderního typu zahrnoval jednak lovce a sběrače z doby ledové, jednak obyvatele Boloně z 19. a 20. století. Právě tato druhá skupina představovala pohybově nejméně zatíženou populaci v celém souboru.

K porovnání použili autoři metodu geometrické morfometrie. Ta zachycuje tvar kosti pomocí stovek digitálních bodů, a umožňuje tak rozlišit tvarové rozdíly od rozdílů ve velikosti. Právě tvar se ukázal jako rozhodující. Neandertálské patní kosti se od všech moderních skupin lidí konzistentně lišily, a to tvarem, nikoli velikostí.

Neandertálská patní kost je podle výsledků ve srovnání s Homo sapiens kratší zepředu dozadu, širší do stran a vyšší shora dolů. Autoři tento tvar interpretují jako projev pevnější, odolnější kosti, která byla přizpůsobena nošení těžkých břemen a dlouhým pochodům. Pata je přitom místem, kudy se při chůzi a běhu přenáší velká část zatížení těla na zem, takže její stavba dobře odráží způsob pohybu.

Profesorka Maria Giovanna Belcastro z Univerzity v Boloni uvedla, že robustnost paty odpovídá robustní tělesné stavbě neandertálců a vysoké úrovni jejich fyzické aktivity. Neandertálci byli známí svou zavalitou postavou a silnými kostmi a nová studie tento obraz doplňuje o detail z chodidla, tedy z části těla, která nese váhu celého organismu.

Zajímavé je také srovnání s ranými příslušníky našeho druhu. Rané Homo sapiens z Blízkého východu, žijící zhruba před 120 000 až 90 000 lety, i pozdější lovci a sběrači vykazovali podobné rysy jako neandertálci, i když méně výrazné. Naznačuje to, že mobilní způsob života, při němž lidé překonávali velké vzdálenosti a mnoho nosili, se promítal do stavby paty napříč různými populacemi, nejen u neandertálců.

Naopak vzorky z Boloně, tedy nejméně pohybově aktivní skupina, měly nejštíhlejší patní kosti. Zajímavostí je, že tito lidé nosili těžké boty. Obuv tedy zřejmě nahrazovala část podpory a ochrany, kterou u dřívějších populací zajišťovala sama kostní stavba paty. Výsledek podporuje představu, že tvar kosti nevzniká jen dědičně, ale reaguje i na každodenní zátěž a životní styl.

Studie tak přispívá k debatě o tom, nakolik se neandertálci pohybovali jinak než moderní lidé a nakolik rozdíly v kostře odrážejí biologické odlišnosti druhů a nakolik pouhé přizpůsobení prostředí a zátěži. Patní kost je pro takové zkoumání vhodná, protože je relativně pevná a v archeologických nálezech se zachovává lépe než mnohé jiné části kostry. Vzorek sedmi neandertálských kostí je ovšem poměrně malý, což plyne z omezeného množství dochovaných nálezů.

Práce byla publikována v říjnovém čísle časopisu Journal of Human Evolution z roku 2026. Autorem je Rita Sorrentino se spolupracovníky a studie nese označení DOI 10.1016/j.jhevol.2026.103887. Hlavním zjištěním zůstává, že neandertálská pata se od té naší liší především tvarem, který odpovídá pevnější stavbě uzpůsobené těžké zátěži a dlouhým pochodům.