Děti matek s diabetem 1. typu onemocní poloviční rychlostí než děti otců

Děti, jejichž matky trpí diabetem 1. typu, onemocní stejným typem cukrovky zhruba poloviční rychlostí než děti otců s tímto onemocněním. Vyplývá to ze studie, kterou vedli výzkumníci z University of Colorado Anschutz a která vyšla v odborném časopise Diabetes Care. Samotné geneticky zděděné riziko přitom podle autorů tento dlouhodobě pozorovaný rozdíl nevysvětluje.

Diabetes 1. typu je autoimunitní onemocnění, při kterém imunitní systém napadá buňky slinivky břišní produkující inzulin. Že se u dětí postižených matek rozvíjí méně často než u dětí postižených otců, odborníci pozorují už delší dobu. Tento takzvaný efekt matky byl popsán v několika dřívějších pracích, jeho příčina však zůstávala nejasná. Nová studie se proto zaměřila na otázku, zda jej lze vysvětlit samotnou dědičností.

Podle výsledků to možné není. Genetické riziko, které se z rodičů na děti přenáší, nedokáže rozdíl mezi dětmi matek a dětmi otců s diabetem 1. typu uspokojivě objasnit. Jinými slovy, pokud by hrála roli výhradně genetická výbava, neměl by se tento rozdíl v takové podobě projevovat.

Autoři studie z toho vyvozují, že za efektem matky mohou stát jiné biologické mechanismy, než je pouhý přenos rizikových genů. Konkrétní vysvětlení však v rámci práce nepředkládají. Podle nich jde o oblast, která si zaslouží další zkoumání. Právě porozumění tomu, proč mateřský diabetes děti částečně chrání, by mohlo v budoucnu pomoci lépe pochopit, jak onemocnění vzniká.

Diabetes 1. typu patří k nejčastějším chronickým onemocněním dětského věku a vyžaduje celoživotní léčbu inzulinem. Odhalení faktorů, které jeho vznik ovlivňují, je proto dlouhodobě důležitým tématem výzkumu. Zjištění, že určitá forma ochrany může souviset s mateřským prostředím nebo s dosud nepopsanými biologickými procesy, otevírá nové otázky. Pokud se podaří takový mechanismus identifikovat, mohl by se stát východiskem pro hledání způsobů, jak vzniku onemocnění předcházet nebo jej oddálit.

Studie zároveň ukazuje, že dědičnost sama o sobě nepopisuje celý obraz. Riziko vzniku diabetu 1. typu se u potomků neřídí jen tím, které geny zdědí, ale zřejmě i tím, od kterého z rodičů pocházejí. Výsledky naznačují, že kromě genetiky hrají roli i další, zatím neobjasněné biologické faktory. Které to jsou a jak přesně působí, musí teprve ukázat navazující výzkum.

Autoři ve svém sdělení zdůrazňují, že jejich zjištění nemají okamžitý dopad na péči o pacienty ani na doporučení pro rodiny, v nichž se diabetes 1. typu vyskytuje. Jde o poznatek základního výzkumu, který má vyvolat další vědeckou práci. Rodiče s diabetem 1. typu by se podle toho neměli řídit tím, kdo z nich je nemocný, ale dál sledovat běžná doporučení svých lékařů.

Zjištění o poloviční rychlosti onemocnění u dětí matek s diabetem 1. typu navazuje na dřívější pozorování, která se objevovala v různých souborech pacientů. Nová práce k nim přidává důležitý závěr: že vysvětlení nelze hledat jen v dědičné výbavě. Tím se pozornost vědců přesouvá k dalším možným souvislostem, které se mohou týkat například vlivů působících na dítě před narozením nebo v raném období života. Autoři však výslovně uvádějí pouze to, že jiné biologické mechanismy jsou možné a že je třeba je dále zkoumat.

Studie publikovaná v Diabetes Care tak nepřináší hotovou odpověď, ale spíše upřesňuje otázku, na kterou by měl další výzkum hledat odpověď. Pochopení toho, proč se diabetes 1. typu u dětí matek objevuje vzácněji než u dětí otců, může v dlouhodobém horizontu přispět k lepšímu porozumění tomu, jak se toto závažné onemocnění vůbec rozvíjí.