Čínští vědci přepisují teorii o pohonu supervulkánu Yellowstone

Vědci z Institutu geologie a geofyziky Čínské akademie věd (IGGCAS) přišli s novým vysvětlením, co pohání jeden z nejobávanějších supervulkánů světa. Jejich výsledky, publikované v prestižním vědeckém časopise Science, zpochybňují dosavadní představu o tom, jak funguje vulkanický systém pod Yellowstonem v západních Spojených státech.

Tradiční vědecký konsenzus předpokládal, že Yellowstone je poháněn takzvaným hlubokým plamenem, tedy horkým sloupem magmatu stoupajícím z blízkosti zemského jádra až k povrchu. Tento model byl po desetiletí považován za standardní vysvětlení vzniku supervulkánů tohoto typu. Čínští vědci ho nyní staví na hlavu. Podle jejich zjištění je zdrojem energie pro yellowstonský vulkanický systém „mantlový vítr pocházející z mělké astenosféry, nikoli hluboký plamen z jádra Země.

Klíčem k pochopení tohoto mechanismu je Farallonova deska, starověká tektonická deska, která se po miliony let zanořovala pod severoamerický kontinent v procesu zvaném subdukce. Právě tento dlouhodobý subdukční proces generuje takzvaný mantlový vítr, tedy pohyb horkého materiálu v relativně mělkých vrstvách pláště Země, konkrétně v astenosféře. Tento materiál se pak šíří do litosféry a vytváří podmínky pro vznik a pohyb magmatu, které živí yellowstonský vulkanický systém.

Nový model přináší také detailnější pohled na to, jak magma vzniká a jakými cestami se šíří v litosféře. To podle autorů studie zásadně mění tradiční chápání vnitřní struktury supervulkánů obecně. Nejde tedy jen o lokální přehodnocení Yellowstonu, ale o širší implikace pro vulkanologii jako celek.

Yellowstone sám o sobě představuje jeden z nejintenzivněji sledovaných geologických systémů na světě. Za posledních 2,1 milionu let zažil dvě supererupce, tedy události mimořádné ničivé síly. Supererupce jsou definovány objemem uvolněného materiálu, který musí přesáhnout více než 1 000 kubických kilometrů magmatu, hornin a popela. Pro srovnání, výbuch sopky Pinatubo na Filipínách v roce 1991, považovaný za jednu z největších erupcí dvacátého století, uvolnil přibližně deset kubických kilometrů materiálu. Supererupce v Yellowstonu by tedy byla řádově stonásobně silnější.

Výsledky výzkumu byly zveřejněny 27. června 2026 a okamžitě vzbudily pozornost vědecké komunity. Institut geologie a geofyziky Čínské akademie věd patří k předním světovým pracovištím v oboru geověd, a publikace v časopise Science, který je jedním z nejprestižnějších vědeckých periodik na světě, dává studii značnou váhu.

Přehodnocení pohonu yellowstonského supervulkánu má potenciálně dalekosáhlé důsledky nejen pro akademickou sféru, ale také pro způsob, jakým vědci modelují rizika spojená s vulkanickou aktivitou. Pokud je mantlový vítr z mělké astenosféry skutečně klíčovým mechanismem, mohou být stávající modely předpovídající chování magmatických systémů v některých aspektech nepřesné. To by mohlo ovlivnit i odhady týkající se časování případné budoucí erupce, i když vědci zdůrazňují, že bezprostřední hrozba pro okolní oblasti není aktuálně zvýšena.

Yellowstone leží na území stejnojmenného národního parku, který každoročně