Na Antarktidě našli 55 milionů let starou stopu drobného masožravého savce z eocénu

Vědci objevili na Antarktidě fosilní stopu drobného predátorského savce starého 55 milionů let, což poskytuje první přímý důkaz o suchozemském masožravci žijícím na kontinentu v období eocénu. Nález byl učiněn 31. srpna 2026 na ostrově King George, konkrétně na poloostrově Fildes, který patří mezi paleontologicky nejzajímavější lokality Antarktidy.

Vzorek, označený jako T-373, představuje částečně zachovanou stopu ruky a nohy, takzvaný otisk typu manus-pes. Velikostí odpovídá zhruba velké minci, což naznačuje, že zvíře, které stopu zanechalo, bylo skutečně nevelké – odhaduje se, že vážilo přibližně 1,3 kilogramu. Přesto jde o nález mimořádného vědeckého významu, protože přímé stopové doklady suchozemských savců z tohoto období jsou na Antarktidě mimořádně vzácné.

Otisk má tři zaoblené prsty uspořádané do oblouku a charakteristickou trojúhelníkovou patu. Na stopě chybí jakékoli otisky drápů, což je detail, kterému paleontologové přikládají značnou váhu při určování, o jaký typ zvířete se mohlo jednat. Na základě tvaru a uspořádání stopy vědci předpokládají možnou příbuznost s tzv. sparassodonty – vyhynulou skupinou masožravých savců, kteří obývali především Jižní Ameriku a jsou známí jako jedni z dominantních predátorů tamních ekosystémů po dlouhá miliony let.

„T-373 představuje první přímý ichnologický důkaz suchozemského savce v eocénských ekosystémech Antarktidy,“ uvedl Dr. Héctor Mansilla-Vera, jeden z autorů studie popisující nález. Ichnologie, tedy věda zabývající se studiem stop a dalších pozůstatků činnosti organismů, hraje v paleontologii klíčovou roli tam, kde chybí přímé kosterní pozůstatky. Právě to je případ eocénní Antarktidy, odkud je fosilní záznam suchozemských obratlovců extrémně kusý.

Objev tak zaplňuje důležitou mezeru v poznání tehdejších antarktických ekosystémů. Eocén, období trvající zhruba od 56 do 34 milionů let před současností, byl na Zemi obdobím výrazně teplejšího klimatu než dnes. Antarktida v té době ještě nebyla pokryta souvislým ledovým příkrovem a částečně byla spojena s Jižní Amerikou prostřednictvím pevninského mostu, který umožňoval migraci živočichů mezi oběma kontinenty. Právě touto cestou se podle vědců mohli na Antarktidu dostat i předkové sparassodontů nebo s nimi příbuzných skupin.

Nález stopy T-373 tak podporuje hypotézu o biologické provázanosti Jižní Ameriky a Antarktidy v raných fázích eocénu, kdy oba kontinenty sdílely podobnou faunu i klimatické podmínky. Absence otisků drápů na stopě je podle autorů studie důležitým znakem, který by mohl pomoci při dalším zpřesňování systematického zařazení zvířete, jež stopu zanechalo, i když definitivní určení druhu na základě jediné částečné stopy zůstává obtížné.

Studie popisující objev byla publikována v odborném časopise Polar Biology, který se specializuje na výzkum polárních regionů, včetně jejich geologické a biologické historie. Práce nese označení DOI 10.1007/s00300-026-03539-1 a stává se součástí rostoucího souboru důkazů o tom, že Antarktida byla v minulosti domovem mnohem rozmanitější suchozemské fauny, než by se dalo očekávat vzhledem k dnešním extrémním klimatickým podmínkám kontinentu.

Podle vědců bude další výzkum lokality na poloostrově Fildes klíčový pro potvrzení, zda se v okolí nacházejí i další stopy nebo případně kosterní pozůstatky, které by umožnily přesnější zařazení objeveného živočicha. Ostrov King George je již dlouhodobě považován za jednu z nejdůležitějších oblastí pro studium eocénních ekosystémů jižní polokoule, a to díky příznivým geologickým podmínkám, které umožňují zachování fosilií z tohoto vzdáleného období.