Muzeum Aquincum v Budapešti vystavuje rekonstruované tváře obyvatel starověkého Říma

Muzeum Aquincum v Budapešti hostí výstavu s názvem Once We Were Like You, která návštěvníkům přibližuje podobu obyvatel starověkého římského města Aquincum, jenž stálo na místě dnešní maďarské metropole přibližně před 1 700 lety, v době římské nadvlády. Výstava, otevřená do 31. října, představuje šestnáct rekonstruovaných obličejů lidí, kteří v Aquincu žili.

Jde o hyperrealistické silikonové modely vytvořené na základě antropologických a forenzních analýz koster nalezených při archeologických výzkumech. Modely jsou vybaveny umělýma očima, lidskými vlasy, obočím i řasami, v některých případech také vousy, což jim dodává výrazně živý a přesvědčivý vzhled. Cílem takto detailního zpracování je, aby diváci nehleděli na anonymní kosterní pozůstatky, ale na tváře, které v nich vyvolávají pocit setkání se skutečnými lidmi.

Za rekonstrukcemi stojí Emese Gábor, specialistka na forenzní rekonstrukci obličejů, která se dlouhodobě věnuje navracení tváře historickým postavám na základě vědeckých metod. Podle ní právě tento přístup umožňuje veřejnosti vnímat minulost jinak než prostřednictvím suchých faktů a vykopávek – tváře podle ní probouzejí empatii a zájem o osudy konkrétních jednotlivců, nikoliv jen o abstraktní historická data.

Aquincum bylo významným římským městem na území dnešního Maďarska a centrem provincie Pannonia Inferior. Jako hraniční město na Dunaji přitahovalo obyvatele z různých částí římské říše i za jejími hranicemi. Genetické a archeologické analýzy provedené v souvislosti s výstavou ukazují, že obyvatelé Aquinca měli vazby na oblasti dnešní Itálie, Skotska a Sýrie, stejně jako na Sarmaty, kočovný národ usídlený ve stepních oblastech severně od Černého moře. Tato zjištění dokládají, že Aquincum bylo multikulturním městem, kam směřovali lidé z různých koutů tehdejšího známého světa – ať už jako vojáci, obchodníci, nebo jejich rodinní příslušníci.

Podobný typ výstav se v posledních letech stal populárním způsobem, jak spojit archeologii s moderními technikami forenzní vědy a umožnit veřejnosti bezprostřední kontakt s minulostí. Namísto vitrín s kostmi a artefakty tak návštěvníci mohou stát tváří v tvář lidem, kteří skutečně žili v ulicích starověkého města, chodili po jeho dlažbě, obchodovali na jeho tržištích nebo sloužili v římské armádě podél dunajské hranice.

Rekonstrukce vznikaly na základě pečlivého studia lebek a koster, u nichž vědci určovali pohlaví, věk, případné zdravotní potíže či zranění a další charakteristické znaky. Tyto informace následně sloužily jako podklad pro tvorbu silikonových modelů, jejichž zpracování vyžaduje spojení anatomických znalostí s uměleckou přesností. Výsledné tváře tak nejsou fantazijní rekonstrukcí, ale vědecky podloženým odhadem toho, jak dané osoby za života skutečně vypadaly.

Výstava v Muzeu Aquincum tak nabízí ojedinělou možnost nahlédnout do každodenního života římské provincie prostřednictvím lidí, jejichž pozůstatky byly po staletí ukryty v zemi. Díky kombinaci archeologie, genetiky a forenzní rekonstrukce mohou návštěvníci až do konce října letošního roku sledovat tváře mužů a žen, kteří žili v Aquincu před sedmnácti staletími a jejichž původ sahal od britských