Lék na epilepsii lacosamid by mohl pomoci i při léčbě osteoartrózy, zjistili vědci z Yale

Vědci z Yale School of Medicine identifikovali nové možné využití lacosamidu, léku dlouhodobě schváleného k léčbě epilepsie, v terapii osteoartrózy. Podle výsledků zveřejněných 8. října 2026 dokáže tato látka nejen tlumit bolest spojenou s onemocněním kloubů, ale potenciálně také podporovat opravu poškozené chrupavky. Výzkum vedla Chuan-Ju Liu, PhD, a jeho tým se zaměřil na protein Nav1.7, který hraje klíčovou roli jak při vnímání bolesti, tak při degradaci chrupavky u pacientů s osteoartrózou.

Osteoartróza patří mezi nejrozšířenější kloubní onemocnění a dosavadní léčba se soustředí především na zmírnění symptomů, zejména bolesti, nikoli na zastavení či zvrácení poškození chrupavky. Tým z Yale proto hledal způsob, jak ovlivnit samotný mechanismus, jenž stojí za postupným úbytkem chrupavčité tkáně. Ukázalo se, že lacosamid, který působí na sodíkové kanály včetně Nav1.7, má v tomto ohledu potenciál jdoucí nad rámec jeho dosavadního využití.

Klíčovým zjištěním je, že nízká koncentrace lacosamidu vede ke zvýšené produkci proteinů potřebných pro regeneraci chrupavky. Příliš vysoká dávka tento efekt nevykazovala, což podle výzkumníků ukazuje na nutnost přesného dávkování. Aby bylo možné lék aplikovat cíleně přímo do postiženého kloubu a zároveň zajistit jeho postupné uvolňování, vyvinuli vědci speciální nosič na bázi hydrogelu z kolagenu II. Tento materiál je přirozenou součástí chrupavčité tkáně, a je tedy dobře snášen organismem. Hydrogel funguje jako zásobník, který lacosamid v kloubu udržuje a pomalu jej uvolňuje do okolní tkáně, čímž se eliminuje potřeba časté aplikace.

Podle dosavadních výsledků postačuje podávat injekci s touto kombinací jednou za čtyři týdny. Taková frekvence by v praxi znamenala výrazně menší zátěž pro pacienty ve srovnání s léčbami vyžadujícími časté návštěvy lékaře nebo každodenní užívání léků. Výzkumníci zdůrazňují, že kombinace lacosamidu a hydrogelu na bázi kolagenu II zároveň přispívá ke snížení bolesti v kloubu, což je u onemocnění, jako je osteoartróza, zásadní pro kvalitu života pacientů.

Zásadní výhodou celého přístupu je skutečnost, že lacosamid je již řadu let schváleným lékem pro použití u lidí v léčbě epilepsie. Jeho bezpečnostní profil je tedy dobře znám, což podle vědců z Yale výrazně zjednodušuje a urychluje cestu k případným klinickým studiím zaměřeným na osteoartrózu. Místo vývoje zcela nové molekuly od základu tak mohou výzkumníci stavět na existujících datech o bezpečnosti látky a soustředit se primárně na ověření její účinnosti v novém kontextu a na optimalizaci způsobu podání pomocí hydrogelového nosiče.

Chuan-Ju Liu k výzkumu uvedla: „Naším cílem je posunout se od kontroly symptomů k skutečné modifikaci onemocnění.“ Tato formulace vystihuje podstatu celého projektu – dosavadní terapie osteoartrózy totiž z velké části spočívají v léčbě bolesti a zánětu, zatímco samotná progrese poškození chrupavky pokračuje bez zásadního zpomalení. Pokud by se podařilo potvrdit, že lacosamid v kombinaci s hydrogelovým nosičem skutečně podporuje regeneraci chrupavky u lidí, mohlo by jít o posun směrem k léčbě, která mění samotný průběh onemocnění, nikoli jen zmírňuje jeho projevy.

Výzkum je zatím ve stadiu, kdy byly popsány mechanismy účinku a vyvinut systém pro cílené podávání léku, přičemž hlavním přínosem je již existující schválení lacosamidu pro lidské použití. To by mohlo znamenat kratší a méně nákladnou cestu k případnému klinickému testování ve srovnání s vývojem zcela nové terapeutické látky. Tým z Yale School of Medicine plánuje v dalších fázích výzkumu ověřit účinnost a bezpečnost této kombinované terapie v podmínkách blížících se reálnému klinickému využití, s cílem nabídnout pacientům s osteoartrózou léčbu, která by nejen tlumila bolest, ale skutečně přispívala k obnově poškozené kloubní tkáně.