Klinická studie fáze 1b potvrdila bezpečnost protilátky IBC-Ab002 proti Alzheimerově chorobě

Tým vedený prof. Michalem Schwartzem z Weizmannova institutu oznámil 4. srpna 2026 úspěšné dokončení klinické studie fáze 1b s protilátkou IBC-Ab002, která je zaměřena proti receptoru PD-L1 a testuje se jako potenciální léčba Alzheimerovy choroby. Na výzkumu se podíleli také Dr. Tommaso Croese, Dr. Noa Bregman, Dalia Bracha, Dr. Kuti Baruch, Dr. Alexander Kertser, Dr. Sharona Raveh a Dr. Eliezer Shochat.

Studie probíhala v jedenácti lékařských centrech – pěti ve Velké Británii, pěti v Izraeli a jednom v Nizozemsku. Zúčastnilo se jí čtyřicet pacientů s Alzheimerovou chorobou v raném stádiu. Podle zveřejněných výsledků byl IBC-Ab002 bezpečný a dobře snášený ve všech testovaných dávkách, což potvrzuje předpoklady vědců o vhodnosti látky pro další fáze klinického testování.

Cílem terapie je oživit systémovou imunitní odpověď organismu a tím snížit hladiny biomarkerů, které signalizují poškození neuronů a zánětlivé procesy v mozku. Výsledky studie ukázaly pokles biomarkerů spojených s aktivním poškozením neuronů a také zvrat ukazatelů souvisejících se ztrátou synaptické funkce – tedy schopnosti nervových buněk mezi sebou efektivně komunikovat.

Přístup vychází z dlouholetého výzkumu prof. Schwartze, který se zaměřuje na roli imunitního systému při stárnutí mozku. „Stárnutí je největším rizikovým faktorem pro Alzheimerovu chorobu,“ uvedl Schwartz v souvislosti s výsledky studie. Vědecký tým vychází z teorie, že s přibývajícím věkem se snižuje schopnost imunitního systému účinně chránit mozek před hromaděním škodlivých látek a zánětlivými procesy, což může uvolnit cestu k rozvoji neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova choroba.

Protilátka IBC-Ab002 blokuje receptor PD-L1, který za normálních okolností tlumí imunitní odpověď organismu. Zablokováním této molekuly se má podle vědců obnovit aktivita imunitního systému do takové míry, aby byl schopen lépe reagovat na patologické procesy probíhající v mozku pacientů s Alzheimerovou chorobou, aniž by přitom docházelo k nadměrné nebo nekontrolované zánětlivé reakci.

Výsledky fáze 1b představují důležitý krok v ověřování bezpečnosti a potenciální účinnosti tohoto imunoterapeutického přístupu, který se liší od dosavadních léčebných strategií zaměřených především na odstraňování amyloidních plaků v mozku. Zatímco řada dříve schválených léků cílí přímo na patologické proteiny, tento přístup se snaží nepřímo ovlivnit prostředí mozku prostřednictvím modulace imunitního systému celého těla.

Výzkum byl finančně podpořen několika institucemi, mezi něž patří Sagol Institute for Longevity Research, Thompson Family Foundation Alzheimer's Disease Research Fund a odkaz Daisy Pinchasové. Tato podpora umožnila realizaci mezinárodní multicentrické studie zahrnující pacienty ze tří evropských zemí.

Vzhledem k tomu, že se jednalo o studii fáze 1b, jejímž primárním cílem bylo zejména potvrdit bezpečnost a snášenlivost látky, budou muset další, rozsáhlejší klinické studie ve fázích 2 a 3 potvrdit, zda pozorované změny biomarkerů skutečně vedou ke zpomalení progrese onemocnění nebo ke zlepšení kognitivních funkcí u pacientů. Alzheimerova choroba postihuje miliony lidí po celém světě a s prodlužující se délkou života populace se očekává, že počet pacientů bude dále narůstat, což zvyšuje naléhavost vývoje nových terapeutických přístupů.

Tým z Weizmannova institutu plánuje na základě dosažených výsledků pokračovat ve vývoji IBC-Ab002 a připravit další fáze klinického testování, které by měly poskytnout přesnější odpovědi na otázku, zda tento imunoterapeutický přístup dokáže reálně ovlivnit klinický průběh Alzheimerovy choroby u širšího spektra pacientů.