Jílová dýmka ve Švédsku 18. století signalizovala společenské postavení

Ve Švédsku 18. století nebyla tabáková dýmka jen pomůckou ke kouření. Mohla fungovat také jako viditelný signál společenského postavení, a to i v případě, že šlo o předmět z obyčejné pálené hlíny. K tomuto závěru dospěla nová doktorská disertace archeologa Roberta Bergmana Cartera z Lundské univerzity.

Práce se zaměřuje na dlouhé jílové dýmky, které se v tehdejší společnosti běžně používaly. Podle autora nebylo důležité jen to, zda dotyčný kouří, ale také jakou dýmku drží v ruce. Roli hrála její délka, kvalita provedení a stav, v jakém se nacházela. Stejně tak se do vnímání statusu mohl promítat i způsob, jakým se s dýmkou zacházelo a jak se používala. Dýmka tak podle disertace nesla informaci o svém majiteli, kterou si okolí dokázalo přečíst bez jediného slova.

Dýmky byly podle Bergmana Cartera jasnými ukazateli statusu. Jinými slovy, jednoduchý každodenní předmět mohl sloužit jako prostředek, jímž lidé dávali najevo, kam ve společnosti patří, nebo kam by patřit chtěli. Tabák a kouření se v 18. století staly součástí běžného života a s tím, jak se rozšiřovaly, rostl i význam doprovodných předmětů.

Zjištění je zajímavé zejména proto, že jílové dýmky patří k nejčastějším nálezům na archeologických lokalitách z tohoto období. Právě jejich hojnost je činí cenným pramenem. Zatímco vzácné a drahé předměty zůstávaly dostupné jen úzké vrstvě společnosti, dýmky se objevovaly napříč společenskými skupinami. Rozdíly v jejich provedení a udržování proto mohou vypovídat o odlišnostech mezi lidmi, kteří jinak sdíleli stejný zvyk.

Autor disertace vychází z toho, že materiální předměty nejsou pouze užitkové, ale nesou i sociální význam. Dlouhá dýmka vyžadovala jistý způsob držení a používání, který ji činil nápadnou. Delší exemplář byl při kouření výrazněji vidět a snáze přitahoval pozornost okolí. Kvalitní a dobře zachovaná dýmka mohla naznačovat, že její majitel má dostatek prostředků na to, aby ji pořídil a udržoval, případně aby ji v případě poškození nahradil.

Práce tak přispívá k širšímu pohledu na každodennost ve Švédsku 18. století. Ukazuje, že i na první pohled nenápadné nálezy z hlíny mohou odhalit, jak lidé tehdy vnímali sebe i druhé a jakými drobnými znameními si vzájemně dávali najevo své postavení. Disertace z Lundské univerzity zároveň připomíná, že archeologie se nezabývá jen velkými stavbami a vzácnými poklady, ale také běžnými předměty, které se dochovaly v hojném počtu.

Bergman Carter se svým výzkumem řadí mezi badatele, kteří zkoumají vztah mezi věcmi a společenskými vazbami. V případě tabákových dýmek dospěl k závěru, že šlo o jasně čitelný signál, který dokázal sdělit víc, než by se dnes na první pohled zdálo. Délka, kvalita a stav dýmky, stejně jako způsob jejího používání, mohly naznačovat status svého majitele.

Pro dnešního čtenáře je to připomínka, že symboly postavení nemusejí být vždy luxusní. V době, kdy bylo kouření rozšířeným zvykem, mohla právě drobná odlišnost v podobě běžného předmětu rozhodnout o tom, jak byl člověk vnímán.