Japonští vědci rekonstruovali genomy z období Jomon a Yayoi

Japonský výzkumný týmu vedený Kojim Ishiyou z Kanazawa University se podařilo rekonstruovat genomy dvou starověkých obyvatel Japonska, jejichž pozůstatky byly nalezeny na japonském území a pocházejí z výrazně odlišných historických období. Analýza tak přináší nový pohled na to, jak se formovala genetická skladba dnešní japonské populace.

Prvním z analyzovaných jedinců je žena označovaná jako IY1, která žila přibližně před 8 300 lety v počátečním období Jomon. Toto období je spojováno s prvními obyvateli japonských ostrovů, kteří žili především z lovu, sběru a rybolovu, ještě před rozšířením zemědělství. Druhým analyzovaným jedincem je muž s označením DO, který žil přibližně před 2 300 lety ve středním období Yayoi. Toto období je naopak charakterizováno příchodem zemědělství, zejména pěstování rýže, a výraznými kulturními i technologickými změnami, které do Japonska přinesly vlny migrantů z asijské kontinentální oblasti.

Porovnání genomů obou jedinců umožnilo vědcům lépe zmapovat genetické rozdíly mezi populacemi Jomon a Yayoi, které jsou považovány za dva klíčové základy dnešního japonského obyvatelstva. Zatímco populace Jomon je vnímána jako potomci starších obyvatel izolovaných na japonských ostrovech, populace Yayoi přinesla genetické znaky spojené s kontinentální Asií. Moderní japonská populace je výsledkem postupného směšování těchto dvou skupin, k němuž docházelo v průběhu tisíciletí.

Výzkum vedený Kojim Ishiyou z Kanazawa University potvrzuje genetickou odlišnost mezi jedincem z období Jomon a jedincem z období Yayoi, což odpovídá dosavadním archeologickým i genetickým poznatkům o vývoji japonské populace. Zároveň práce s tak starým genetickým materiálem představuje technicky náročný úkol, protože DNA se v průběhu tisíciletí degraduje a její rekonstrukce vyžaduje pokročilé metody sekvenování a analýzy.

Získání kompletnějších genomů z jedinců starých tisíce let přispívá k přesnějšímu pochopení migračních vln, které formovaly obyvatelstvo Japonska. Podobné studie mají význam nejen pro genetiku a antropologii, ale i pro pochopení širších migračních procesů v regionu východní Asie, jelikož Japonsko bylo v minulosti ovlivňováno několika vlnami osídlení z kontinentu.

Vědci z Kanazawa University zdůrazňují, že další podobné analýzy starověkých genomů by mohly pomoci upřesnit dosavadní modely osídlení Japonska a lépe objasnit, jak přesně a v jakém poměru se genetické linie Jomon a Yayoi postupně promíchávaly. Výzkum tak zapadá do širšího trendu využívání paleogenomiky, tedy studia DNA extrahované z historických a prehistorických lidských ostatků, který v posledních letech výrazně rozšířil poznání o migracích a vývoji lidských populací po celém světě.

Případ obou japonských jedinců, ženy IY1 z období Jomon a muže DO z období Yayoi, tak představuje další příspěvek k mozaice poznatků o genetické historii Japonska. Zatímco dřívější studie se často opíraly o menší množství vzorků nebo méně kompletní genetický materiál, aktuální rekonstrukce nabízí podrobnější data, která mohou sloužit jako referenční body pro budoucí srovnávací analýzy.

Tým z Kanazawa University plánuje výsledky dále publikovat a zpřístupnit vědecké komunitě, aby mohly být využity při dalším výzkumu populační historie Japonska i širšího asijského regionu. Podobné projekty totiž často vyžadují mezinárodní spolupráci a srovnání s genomy z jiných částí Asie, což by mohlo pomoci lépe zasadit vývoj japonské populace do kontextu celého kontinentu.

Výzkum tak potvrzuje, že i po tisíciletích lze z lidských ostatků získat cenné genetické informace, které přispívají k rekonstrukci historie osídlení a migrace. Pro Japonsko, jehož obyvatelstvo je výsledkem dlouhého procesu směšování různých populací, představují podobné analýzy důležitý nástroj k pochopení vlastní genetické minulosti.