Hvězda Theta Eridani byla v minulosti výrazně jasnější, ukazují historické záznamy

Astronomové a historici vědy se dlouhodobě zabývají záhadou hvězdy Theta Eridani, která se nachází v souhvězdí Řeky. Tato hvězda, známá také pod arabským jménem Acamar, figuruje v historických astronomických záznamech jako jedna z třinácti nejjasnějších hvězd na celé obloze. Jenže dnešní pozorování ukazují něco jiného – hvězda zdaleka nedosahuje jasu, který by jí takové postavení zaručoval. Tento rozpor přitahuje pozornost badatelů, kteří se snaží pochopit, co se s touto hvězdou v průběhu staletí stalo.

Nejstarší záznamy o Theta Eridani pocházejí od starověkého řeckého astronoma Hipparcha, který systematicky katalogizoval hvězdy a jejich jasnosti. Na jeho práci navázal ve 2. století našeho letopočtu Klaudios Ptolemaios, jehož dílo Almagest se stalo základním astronomickým textem na více než tisíc let. Právě Ptolemaios zařadil Theta Eridani mezi hvězdy první velikostní třídy, tedy mezi absolutní elitu noční oblohy. O několik staletí později, přesněji v roce 964 našeho letopočtu, arabský astronom al-Sufi ve svém slavném katalogu hvězd toto zařazení potvrdil a Theta Eridani opět figurovala v seznamu těch nejjasnějších objektů, které bylo možné na obloze spatřit pouhým okem.

Právě shoda tří nezávislých historických zdrojů – Hipparcha, Ptolemaia a al-Sufiho – dává celé záležitosti zvláštní věrohodnost. Není to tedy ojedinělý omyl jednoho pozorovatele, ale opakovaně zaznamenaný fakt, který naznačuje, že hvězda musela být v minulosti výrazně jasnější, než je dnes. Pokud by totiž měla být skutečně řazena mezi třináct nejjasnějších hvězd tehdejší oblohy, její zdánlivá hvězdná velikost by musela být podstatně nižší, než jakou astronomové měří v současnosti.

Theta Eridani je ve skutečnosti dvojhvězda – soustava dvou hvězd obíhajících kolem společného těžiště. Obě složky jsou horkými hvězdami spektrální třídy A, přičemž celková jasnost soustavy dosahuje dnes přibližně třetí hvězdné velikosti. To z ní sice dělá hvězdu viditelnou pouhým okem, ale rozhodně ne jednu z nejjasnějších na obloze. Mezi hvězdy, které dnes jasností Theta Eridani výrazně překonávají, patří například Sírius, Canopus, Arkturus nebo Vega. Zařazení do první třinácti by tedy v dnešních podmínkách bylo zcela nemyslitelné.

Otázka, proč byla hvězda v antice a středověku vnímána jako výrazně jasnější, nemá dosud jednoznačnou odpověď. Jedna z hypotéz předpokládá, že jedna ze složek dvojhvězdy prošla v historické době fází zvýšené aktivity nebo výbuchu, který dočasně zvýšil její celkový jas. Jiná teorie pracuje s možností, že historičtí astronomové mohli při svých pozorováních a zápisech zavést systematickou chybu, případně že porovnávali jasnosti hvězd metodami, které nebyly dostatečně přesné. Nelze zcela vyloučit ani to, že v záznamu došlo k záměně s jinou hvězdou v okolí.

Přesto většina odborníků považuje historické záznamy za dostatečně spolehlivé na to, aby je jednoduše odmítla jako chybu. Ptolemaiův Almagest byl po staletí opisován a studován s mimořádnou pečlivostí