Nový ptakoještěr Hintighernia edingerae z křídy Británie posouvá výskyt tapejaridů do Evropy

Paleontologové popsali nový rod a druh ptakoještěra z čeledi tapejaridů, kterého pojmenovali Hintighernia edingerae. Zvíře žilo na území dnešní Británie před 105 až 100 miliony let, tedy v období křídy. Studii vedla paleontoložka Rubi Pêgas z brazilské Universidade Federal do ABC společně se spolupracovníky. Nález podle autorů naznačuje, že Evropa mohla hrát klíčovou roli při raném rozšíření tapejaridů.

Popsaný vzorek pochází ze sbírek Sedgwick Museum of Earth Sciences v anglickém Cambridgi a poprvé byl vědecky popsán již v roce 1870. Fosílie byla nalezena v členu Cambridge Greensand, který je součástí geologické formace West Melbury Marly Chalk. Z tohoto souvrství je přitom známo více než 2 000 vzorků ptakoještěrů, což z něj činí mimořádně bohatou lokalitu.

Tapejaridi byli ptakoještěři s krátkými, dolů zahnutými rypci a u některých druhů také s výraznými hřebeny na hlavě. Podle dosavadních poznatků byli pravděpodobně všežraví, případně býložraví či frugivorní, tedy živící se plody. Typový druh skupiny, Tapejara wellnhoferi, pochází z Brazílie, konkrétně z formace Romualdo. Dlouho se proto předpokládalo, že jde o skupinu spjatou především s Jižní Amerikou.

První náznak výskytu tapejaridů mimo Jižní Ameriku přišel v roce 1999 z Maroka, kde byly nalezeny zbytky ve skupině Kem Kem z období cenomanu. Další severoafrické nálezy byly hlášeny v roce 2020. Hintighernia edingerae nyní rozšiřuje geografický záběr skupiny na Evropu.

Součástí studie bylo i přehodnocení dříve popsaného druhu Ornithostoma sedgwicki. Autoři jej považují za chaoyangopterida a navrhují, aby jméno bylo omezeno na holotyp a tři přiřazené fragmenty čelistí. Tím se tento materiál odděluje od nově popsaného tapejarida.

Vědci také využili mikro-CT skenování, díky němuž digitálně rekonstruovali mozkovnu nového druhu. Získaný endokast, tedy vnitřní odlitek mozkové dutiny, připomíná endokast druhu Tapejara wellnhoferi. Autoři uvádějí, že tato podobnost pravděpodobně odráží blízké evoluční příbuzenství obou zvířat. Zároveň však upozorňují, že k potvrzení je potřeba další fylogenetický výzkum.

Rozbor materiálu z Cambridge Greensand navíc ukázal, že zdejší společenstvo ptakoještěrů bylo pestřejší, než se dosud předpokládalo. Autoři v něm určili nejméně tři druhy azhdarchoidů, což je širší skupina, do níž tapejaridi patří. V součtu s dalším materiálem tak lokalita podle nich poskytuje důkazy o minimálně čtyřech odlišných azhdarchoidních formách.

Zásadní je také závěr o možném původu tapejaridů. Autoři považují Evropu za oblast jejich raného rozmnožení a zároveň za možný výchozí bod pro dvě pozdější větve. Jednou jsou sinopterini z východní Asie, druhou tapejarinae z Jižní Ameriky. Podle této představy by se tedy skupina rozšířila z evropského prostoru do vzdálených oblastí, kde se později vyvinuly její známější formy.

Studie byla publikována v odborném časopise Zoological Journal of the Linnean Society (2026, svazek 208, číslo 3, článek zlag162). O výsledcích informoval také zpravodajský web Sci.News v článku z 9. listopadu 2026, jehož autorem je Enrico de Lazaro.

Nález ukazuje, že i dlouho uložené muzejní sbírky mohou přinést nové poznatky, pokud jsou znovu prozkoumány moderními metodami. Vzorek, který čekal na důkladný popis více než 150 let, dnes pomáhá přepisovat představy o rozšíření a vývoji jedné ze skupin křídových ptakoještěrů. Zároveň potvrzuje, že Cambridge Greensand patří mezi klíčové lokality pro poznání pterosaurů z doby před zhruba sto miliony let.

Jméno nového rodu a druhu autoři v dostupných informacích blíže nevysvětlují, a proto zůstává otázkou, jaký byl původ názvu. Důležitější je však vědecký přínos studie: Hintighernia edingerae doplňuje mozaiku znalostí o tom, jak rozmanití byli ptakoještěři v křídovém období a jak se jejich jednotlivé linie šířily po tehdejším světě. Další výzkum, zejména fylogenetické analýzy, má upřesnit, jak přesně spolu jednotlivé větve tapejaridů souvisely a zda se evropský původ skupiny potvrdí i na dalším materiálu.