Finští zvířata ovlivňuje víc stav habitatu než klima, zjistili vědci

Vědci z Helsinské univerzity se pokusili zodpovědět otázku, která stojí v pozadí řady ochranářských rozhodnutí: co ve skutečnosti určuje, kde se určité druhy zvířat vyskytují a jak početné jsou. Výsledky jejich práce naznačují, že rozšíření finských živočichů lépe vysvětluje habitat než klima.

Výzkum se zaměřil na porovnání dvou skupin faktorů. První z nich představuje klima, tedy například teplotní a srážkové poměry v dané oblasti. Druhou skupinu tvoří faktory spojené s habitatem, tedy s prostředím, v němž zvířata žijí. Patří sem především jeho přirozený stav a podíl půdy, kterou ovlivnila lidská činnost. Cílem studie bylo zjistit, který z těchto okruhů má na výskyt a hojnost druhů větší vliv.

Otázka nemá jen akademický význam. Podle článku totiž právě odpověď na ni rozhoduje o tom, jak lze úspěšně řešit ztrátu biodiverzity. Pokud by hlavní roli hrálo především klima, bylo by třeba klást důraz na zmírňování klimatických změn a na přizpůsobení se nim. Pokud však o výskytu zvířat rozhoduje hlavně stav jejich prostředí, mají ochranáři v rukou nástroje, které lze uplatnit přímo na místní úrovni, například péčí o přirozená stanoviště a omezováním jejich přeměny lidskou činností.

Zjištění z Finska tak podporuje druhý z těchto přístupů. Habitat se ukázal jako lepší vysvětlující činitel než klima, což znamená, že kvalita a charakter prostředí, v němž druhy žijí, mají pro jejich rozšíření zásadní váhu. Neznamená to ovšem, že by klima bylo nepodstatné; studie pouze porovnávala, který z faktorů dominuje při vysvětlování výskytu a hojnosti druhů.

Finsko je pro podobný výzkum zajímavým prostředím. Země leží v severní Evropě a její příroda je rozmanitá, od jižních oblastí s intenzivnějším využitím krajiny až po řídce osídlený sever. Rozdíly v tom, nakolik je krajina přirozená a nakolik ji přetvořil člověk, tak vytvářejí dobré podmínky pro posouzení vlivu těchto faktorů.

Výsledky se hodí do širší diskuse o tom, kam směřovat omezené prostředky určené na ochranu přírody. Biodiverzita ubývá v mnoha částech světa a rozhodování o prioritách je obtížné. Znalost toho, které faktory mají na přítomnost a početnost druhů největší vliv, pomáhá vybírat opatření, která mají největší šanci na úspěch. Pokud je habitat rozhodující, může ochrana přírody těžit z jednoduššího a konkrétnějšího přístupu: chránit a obnovovat prostředí, v němž druhy žijí, a hlídat, aby se podíl půdy pozměněné člověkem nezvyšoval na úkor přirozených stanovišť.

Studie helsinských vědců tak přispívá k důkazům, že lokální rozhodnutí o využití krajiny mohou mít pro osud živočišných druhů srovnatelný nebo i větší význam než změny klimatu, které jsou v centru veřejné pozornosti. Dostupné informace přitom nepopisují, kterých konkrétních druhů se zjištění týká ani jak velký rozdíl mezi oběma skupinami faktorů byl.

Závěr výzkumu podtrhuje jednu věc: pro účinnou ochranu biodiverzity je důležité vědět nejen to, že druhy mizí, ale také proč a kde je možné zasáhnout. Pokud skutečně platí, že habitat vysvětluje rozšíření zvířat lépe než klima, mohou správci krajiny, ochranáři i politici podle toho nastavovat své priority a zaměřit se na to, co lze ovlivnit přímo v terénu.