Finští vědci stanovili práh kácení pro záchranu ptáků v boreálních lesích

Finští vědci z Univerzity v Jyväskylä poprvé stanovili konkrétní ekologický práh pro míru kácení v boreálních lesích, který by měl zajistit přežití ptačích druhů vázaných na staré lesní porosty. Podle jejich zjištění je pro zachování těchto populací nutné, aby průměrná doba obměny lesa dosahovala alespoň 90 let, a zároveň aby byla z jakéhokoli kácení trvale vyloučena přibližně jedna pětina celkové lesní plochy.

Boreální lesy, táhnoucí se napříč severní Evropou, Ruskem a Severní Amerikou, patří mezi největší souvislé lesní ekosystémy na světě. Právě zde žije řada ptačích druhů, které jsou úzce specializované na podmínky starých, dlouhodobě nenarušených porostů – tedy na hustý mrtvý dřevo, rozvolněné koruny stromů a strukturální rozmanitost, jaká se vytváří až po mnoha desetiletích bez zásahu. Intenzivní lesní hospodářství, které v posledních desetiletích výrazně zkrátilo dobu mezi jednotlivými těžbami, tak podle vědců přímo ohrožuje jejich existenci.

Studie je podle autorů první svého druhu, protože nabízí konkrétní, měřitelný cíl namísto obecných doporučení o šetrnějším hospodaření v lesích. Dosavadní diskuse o udržitelnosti lesnictví se často opíraly spíše o obecné zásady ochrany biodiverzity, aniž by definovaly, jaké konkrétní parametry těžby jsou ještě slučitelné se zachováním citlivých druhů. Finský tým se pokusil tuto mezeru zaplnit tím, že spojil data o výskytu ptačích populací s modely vývoje lesa při různých intenzitách a frekvencích kácení.

Výsledky ukazují, že pouhé zpomalení těžby samo o sobě nestačí. Kombinace delšího obmýtního cyklu s trvalou ochranou vymezené části lesa se podle vědců ukázala jako nezbytná podmínka pro to, aby si populace ptáků vázaných na staré lesy udržely dlouhodobě životaschopnou velikost. Pokud by byla splněna jen jedna z těchto podmínek, ochrana by podle studie nebyla dostatečná.

Autoři studie zdůrazňují, že jejich zjištění by mohla sloužit jako konkrétní vodítko pro tvorbu lesnické politiky nejen ve Finsku, ale i v dalších zemích s rozsáhlými boreálními lesy. Namísto vágních cílů týkajících se ochrany biodiverzity nabízí studie číselně podložený rámec, který mohou využít jak státní instituce při nastavování legislativy, tak lesnické podniky při plánování hospodaření.

Boreální lesy jsou dlouhodobě pod tlakem kvůli rostoucí poptávce po dřevě a papíru, a to jak pro domácí spotřebu, tak pro export. Finsko patří mezi země, kde lesnictví tvoří významnou součást ekonomiky, což činí otázku vyvážení hospodářských zájmů a ochrany přírody obzvlášť citlivou. Zavedení konkrétního prahu, jako je 90letá obmýtní doba a ochrana pětiny lesní plochy, by podle vědců mohlo pomoci nastavit jasnější pravidla pro obě strany.

Zástupci vědeckého týmu upozorňují, že jejich model se zaměřuje specificky na ptačí druhy vázané na staré lesy, což jsou takzvané indikátorové druhy – jejich přítomnost nebo nepřítomnost vypovídá o celkovém zdraví ekosystému. Pokud se tyto druhy v lese nadále vyskytují, naznačuje to, že jsou zachovány i další ekologické funkce a struktury, na nichž závisí širší biodiverzita. Naopak jejich úbytek signalizuje, že lesní ekosystém ztrácí schopnost podporovat komplexní síť organismů, které jsou na starých lesích závislé.

Studie by měla podnítit další výzkum zaměřený na to, jak podobné prahové hodnoty aplikovat v praxi, včetně otázek, které konkrétní části lesa by měly být z těžby vyňaty a jak nastavit systém tak, aby byl ekonomicky proveditelný pro lesnický sektor. Vědci zároveň plánují ověřit, zda podobné parametry platí i pro jiné organismy vázané na staré lesy, jako jsou housenky, lišejníky nebo drobní savci, jejichž nároky na strukturu lesa se mohou od ptáků lišit.

Podle autorů představuje jejich práce první krok k tomu, aby ochrana boreálních lesů nebyla založena pouze na dobrých úmyslech, ale na jasně definovaných a vědecky podložených číslech, která lze v praxi ověřit a vymáhat.