Edzard Ernst kritizuje Trumpovy velvyslance: dárci, příbuzní a kontroverze

Britský lékař a známý kritik alternativní medicíny Edzard Ernst se ve svém blogu, publikovaném v sobotu 31. října, pustil do výběru amerických velvyslanců za prezidenta Donalda Trumpa. Text je psán satiricky a kriticky, jeho autor se však opírá o konkrétní kauzy, které diplomatické obsazení provázely.

Ernst připomíná například Tilmana Fertittu, miliardáře z pohostinského byznysu a významného dárce kampaně, který byl vyslán do Itálie. Zkušenosti se zahraniční politikou nemá žádné a podle zpráv prý vykonával státní záležitosti i z luxusní jachty. Do Řecka zamířila Kimberly Guilfoyleová, bývalá moderátorka televize Fox News a dřívější snoubenka Donalda Trumpa mladšího. Po stížnostech na své chování nakonec rezignovala. Podle zpráv měla v souvislosti s vyšetřováním požadovat úhradu svého dluhu od dárce.

V Kanadě působí Pete Hoekstra, dříve spojenec Trumpovy kampaně. Více než 200 000 Kanaďanů podepsalo petici za jeho vypovězení, protože hovořil o Kanadě jako o „51. státu“ USA. Do Francie byl vyslán Charles Kushner, realitní magnát a otec Ivanky Trumpové. V roce 2004 byl odsouzen za daňové úniky, nelegální příspěvky na kampaň a ovlivňování svědků, odseděl si 14 měsíců a prezident Trump ho v roce 2020 omilostnil.

Na Island zamířil Billy Long, bývalý dražebník a republikánský kongresman z Missouri. Předtím vedl americký daňový úřad IRS, odkud byl odvolán po sporech s ministrem financí Scottem Bessentem. Na Islandu žertoval o jeho připojení jako „52. státu“ a následně se omluvil. Ve Varšavě zase působí Tom Rose, bývalý konzervativní komentátor, který oznámil ukončení přímé komunikace s předsedou polského parlamentu. Veřejně ho kritizoval i premiér Donald Tusk.

Posledním zmíněným příkladem je Bill White, vyslaný do Belgie. Býval prezidentem newyorského muzea Intrepid Sea, Air & Space Museum a politickým sponzorem. Belgický ministr zahraničí Maxime Prévot ho veřejně pokáral za to, že obvinil vedení země z antisemitismu a vysokého belgického úředníka označil za „loser“.

Ernst své čtenáře poté vrací do roku 1218. Tehdy vyslal Čingischán do Chórezmské říše obchodní karavanu o 500 mužích. Místní guvernér Inalčuq ji nechal zajmout a vyslance popravit jako špiony. Šáh Muhammad II. dal popravit hlavního vyslance a dalším dvěma nechal oholit vousy, což bylo v tehdejším prostředí vážnou urážkou. Následovala mongolská invaze, která podle Ernsta do tří let zničila celou říši a připravila o život odhadem jeden až dva miliony lidí.

Autor ve své ironické pointě uzavírá, že diplomacie nepatří k nejsilnějším stránkám Donalda Trumpa. Jeho velvyslanci si ale podle něj ve srovnání s historickými příklady vedou „docela dobře“. Ernstův text je tedy především komentářem, nikoli zpravodajským rozborem, a hodnocení jednotlivých diplomatů odráží názor jeho autora. Fakta o jednotlivých případech vycházejí z dřívějších zpráv, na které blog odkazuje.