Tvůrce ChatGPT rozšiřuje bezplatný přístup k AI pro 200 000 vědců
18. 11. 2026
Dvě dospělé samice gorily v safari parku Ramat Gan u Tel Avivu dokázaly společně vyřešit problém, který by jedno zvíře samo zvládlo jen stěží. Jak zjistil tým výzkumníků z Telavivské univerzity, jedna z nich se při snaze dosáhnout na vysoké větve stala oporou pro druhou a vytvořila tak takzvaný živý žebřík. Pozorování ukázalo, že gorily nejednaly nahodile, ale spolupracovaly opakovaně a přijímaly role, které se navzájem doplňovaly.
Výzkumníci sledovali chování zvířat přímo v prostředí safari parku. Zaměřili se na situace, v nichž se gorily potýkaly s praktickou překážkou: potravu nebo předměty zájmu měly ve větvích, na které z úrovně země nedosáhly. Právě tento konkrétní cíl se stal motivem pro společný postup obou samic. Místo individuálních pokusů se zvířata uchýlila ke koordinované akci, při níž jedna posloužila jako stabilní základna a druhá využila její těla k dosažení výše položených větví.
Důležité je podle badatelů především to, že se spolupráce nevyskytla jednorázově. Gorily podobný postup opakovaly a role si přitom držely tak, aby se vzájemně doplňovaly. Jedna se věnovala podpoře a stabilitě, druhá šplhání a dosahu. Takové rozdělení úkolů naznačuje, že zvířata chápala, jak mohou společně dosáhnout toho, co by samostatně nezvládla. Výzkumníci to považují za důkaz promyšleného sociálního řešení problémů.
Pozorování se týkalo pouze dvou dospělých samic, a jde proto o případovou studii. Nelze z něj automaticky vyvozovat, že se všechny gorily chovají stejně. Přesto přináší zajímavý pohled na kognitivní schopnosti jednoho z nejbližších příbuzných člověka. Schopnost plánovat společný postup, rozdělit si role a opakovaně je využít patří mezi projevy, které se u zvířat zkoumají jen obtížně, protože vyžadují vhodné podmínky i dlouhodobé sledování.
Prostředí safari parku Ramat Gan poskytlo výzkumníkům příležitost sledovat zvířata v poměrně přirozeném uspořádání, které zároveň umožňuje systematické pozorování. Tým z Telavivské univerzity se dlouhodobě zabývá chováním zvířat a jejich schopností řešit problémy, přičemž podobné situace mohou odhalit víc než laboratorní testy. Gorily zde nebyly nuceny k žádnému konkrétnímu úkolu; překážku, kterou vysoké větve představovaly, řešily z vlastní iniciativy.
Spolupráce mezi zvířaty sama o sobě není ve zvířecí říši výjimkou. Při lovu, obraně či péči o mláďata ji známe u mnoha druhů. Zvláštností tohoto případu je ale povaha spolupráce: gorily se podílely na společném řešení konkrétního mechanického problému způsobem, který připomíná použití lidského žebříku. Jedna samice se tak fakticky stala nástrojem pro druhou, což je podle výzkumníků zajímavým příkladem toho, jak mohou zvířata využívat nejen předměty, ale i vlastní sociální vazby.
Zjištění podtrhuje, že gorily disponují schopností chápat cíl i způsob jeho dosažení a přizpůsobit své chování tak, aby spolupráce přinesla užitek. Opakovaný a vzájemně se doplňující charakter jejich jednání přitom vylučuje, že by šlo o náhodný pohyb nebo prosté napodobení. Zvířata se zjevně domluvila, byť bez slov, a dokázala svůj postup uplatnit vícekrát.
Výzkumníci z Telavivské univerzity budou podobné projevy chování zřejmě dále zkoumat. Poznatky z Ramat Ganu mohou pomoci lépe pochopit, jak vznikala schopnost společného řešení problémů u lidoopů a potažmo i u lidí. Zároveň připomínají, že i v zajetí nebo v polopřirozených podmínkách safari parku mohou zvířata projevit překvapivě složité vzorce chování, pokud dostanou prostor a motivaci k jejich uplatnění. Pro návštěvníky parku je to pak další důvod, proč se na gorily dívat pozorněji.