Chandra odhalila příčinu opakovaných výbuchů hvězdy AT 2016blu

Astronomové s pomocí rentgenové observatoře NASA Chandra přišli na to, co stojí za opakovanými výbuchy jedné nestabilní hvězdy. Objekt nese označení AT 2016blu a nachází se ve spirální galaxii NGC 4559, která je od Země vzdálena zhruba 30 milionů světelných let. Informaci zveřejnila NASA 13. listopadu 2026 prostřednictvím redakce svého ústředí.

Hvězda patří mezi obrovské a mimořádně nestabilní. Podle odhadů má hmotnost nejméně 33násobku hmotnosti Slunce. Právě takové hvězdy bývají náchylné k prudkým změnám jasnosti a k opakovaným erupcím, které se projeví jako zjasnění pozorovatelná i na vzdálenost desítek milionů světelných let. Vysvětlení, proč se výbuchy u AT 2016blu opakují, se nyní podařilo upřesnit díky rentgenovým pozorováním, která Chandra poskytla.

NASA k oznámení zveřejnila také snímek samotné galaxie NGC 4559, který vyšel 9. listopadu 2026. Jde o složený obraz, v němž se spojují data z několika zdrojů. Rentgenová data pocházejí z observatoře Chandra a jejich zpracování zajistili vědci z Virginské univerzity v čele s M. Aghakhanloo. Optická data dodala přehlídka oblohy SDSS. Výsledný obraz zpracoval P. Edmonds z Chandra X-ray Center, které sídlí při Smithsonově astrofyzikální observatoři.

Spirální galaxie NGC 4559 tak slouží nejen jako vizuálně působivý cíl, ale také jako přirozená laboratoř pro studium vývoje hmotných hvězd. Právě v takových galaxiích lze sledovat, jak se hvězdy blízko konce své existence chovají, než dojde k jejich definitivnímu zániku. Rentgenové záření přitom umožňuje nahlédnout do procesů, které zůstávají v optickém světle skryty, například do interakce vyvrhnuté hmoty s okolním materiálem.

Observatoř Chandra patří mezi nejcitlivější rentgenové přístroje, jaké mají astronomové k dispozici. Vzhledem k tomu, že rentgenové záření zemská atmosféra pohlcuje, lze je pozorovat pouze z vesmíru. Kombinace rentgenových a optických dat, jakou NASA u galaxie NGC 4559 použila, pak umožňuje dát pozorované jevy do širšího kontextu a propojit je s celkovou strukturou galaxie.

Z dostupných informací vyplývá, že objev přispívá k lepšímu pochopení toho, jak se chovají nejhmotnější a nejméně stabilní hvězdy. Podrobnosti o konkrétním mechanismu výbuchů a o dalších výsledcích analýzy bude možné posoudit podle odborné publikace týmu kolem M. Aghakhanloo. Zveřejněný materiál z NASA se soustředí především na představení nálezu a na obrazovou dokumentaci galaxie, v níž se hvězda nachází.

AT 2016blu je tedy hmotná, nestabilní hvězda ve vzdálené spirální galaxii, jejíž chování se díky observatoři Chandra daří lépe objasnit. Podobná pozorování ukazují, že i hvězdy vzdálené desítky milionů světelných let lze dlouhodobě sledovat a z jejich proměnlivosti vyčíst, jaké děje se odehrávají v závěrečných fázích jejich života. Právě takové poznatky pomáhají astronomům zpřesňovat modely vývoje hmotných hvězd i jejich případných zániků.

Snímek NGC 4559 je dostupný veřejnosti a doplňuje dlouhou řadu obrazových materiálů, které Chandra spolu s dalšími observatořemi poskytuje. Spojení rentgenových dat s optickými údaji z přehlídky SDSS ukazuje, jak se při studiu vesmíru vzájemně doplňují různé přístroje a metody. Díky nim lze jedno a totéž místo na obloze prozkoumat v několika různých podobách světla a získat tak úplnější představu o dějích, které se v něm odehrávají.