Vrány černé se rozhodují při vnímání pohybu dvakrát rychleji než lidé

Vrány černé dokážou při vizuálním rozhodování reagovat zhruba dvakrát rychleji než lidé a opice. K tomuto závěru dospěli výzkumníci z Univerzity v Tübingenu, kteří sledovali, jak ptáci zvládají jednoduchý úkol založený na vnímání pohybu. Výsledky ukazují, že rychlost rozhodování nemusí souviset s velikostí mozku ani s jeho stavbou, jakou známe u savců.

Experiment proběhl se dvěma vranami černými. Ptáci dostali za úkol určit směr pohybu tečkovaného vzoru a svou volbu následně vyjádřit. Podobné testy se v neurovědách běžně používají u lidí i makaků, takže poskytují vhodný základ pro srovnání mezi různými druhy. Právě díky tomu lze rychlost rozhodování u ptáků přímo porovnat s výsledky získanými u primátů.

Vrány k určení směru pohybu a k vyjádření své volby potřebovaly v průměru 235 milisekund. Pro představu, jde o dobu o něco kratší než čtvrt sekundy. U lidí a opic trvá stejný typ rozhodnutí přibližně dvakrát déle. Vrány tedy nejenže zvládly úkol, ale zvládly ho s výrazným náskokem před savčími druhy, které se v podobných pokusech obvykle používají jako reference.

Důležité je také to, že rychlost nebyla vykoupena chybami. Přesnost rozhodnutí zůstala u obou ptáků vysoká. V mnoha situacích přitom platí, že zrychlení reakce vede ke zhoršení výsledku, protože zvíře nebo člověk má méně času na zpracování informací. Tento kompromis mezi rychlostí a přesností je dobře popsaný u savců, vrány však podle zjištění tübingenského týmu dokázaly obojí zachovat současně.

Zjištění zapadá do dlouhodobého zájmu vědců o inteligenci krkavcovitých ptáků, do nichž patří vrány, krkavci nebo havrani. Tito ptáci se od savců oddělili evolučně před stovkami milionů let a jejich mozek je stavěn jinak. Postrádají například vrstevnatou mozkovou kůru, která hraje u savců klíčovou roli v kognitivních procesech. Přesto se v řadě testů prokazují schopnosti, jež se těm primátským blíží, a výsledky z Tübingenu k nim přidávají další doklad.

Pokus ukazuje, že i bez savčí kůry může mozek zpracovat vizuální informaci a převést ji na rozhodnutí velmi efektivně. Neuronální obvody ptačího mozku se tak zjevně vyvinuly k podobně náročným úkolům jinou cestou, a přitom dosahují minimálně srovnatelného, v tomto případě dokonce lepšího výkonu v rychlosti. Pro srovnávací neurovědu je to cenná příležitost zjistit, které principy zpracování informací jsou univerzální a které jsou vázané na konkrétní stavbu mozku.

Je třeba zdůraznit, že studie pracovala s malým počtem zvířat, konkrétně se dvěma jedinci. Takový design je v pokusech s chováním a kognicí u ptáků a primátů poměrně běžný, protože zvířata procházejí náročným výcvikem a jejich výkon se sleduje v mnoha opakováních. Z uvedených údajů ale nelze vyvozovat, jak rychle by rozhodovaly vrány v jiných typech úloh ani jak by si vedly další druhy ptáků.

Srovnání s lidmi a opicemi se navíc týká konkrétního úkolu, tedy rozpoznání směru pohybu v tečkovaném vzoru. Šlo o vizuální výběr, který se opírá o rychlé zpracování smyslového vjemu. U složitějších rozhodnutí, která vyžadují zvažování více informací nebo využití zkušenosti, se mohou časové poměry mezi druhy lišit. Výsledek je proto nutné chápat jako doklad rychlosti v jednom dobře definovaném typu úlohy.

Práce výzkumníků z Tübingenu přesto potvrzuje, že vrány patří mezi nejschopnější nesavčí kognitivní specialisty. Čtvrtina sekundy stačí k tomu, aby ptáci zhodnotili vizuální podnět, rozhodli se a svou volbu přesně vyjádřili, a to rychleji než nejbližší příbuzní člověka z říše primátů.