Australská studie: rostoucí CO2 v atmosféře může měnit složení lidské krve

Rostoucí koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře se podle nové australské studie mohou podepisovat i na lidském těle, konkrétně na složení krve. Vyplývá to z analýzy, kterou zveřejnil The Kids Research Institute Australia dne 15. srpna 2026 v odborném časopise Air Quality, Atmosphere and Health.

Tým vědců pod vedením A/Prof Alexandera Larcombeho zkoumal více než dvacet let dat o zdraví americké populace. Do studie bylo zapojeno přibližně 7 000 lidí, kteří byli testováni každé dva roky v období mezi lety 1999 a 2020. Výzkumníci se zaměřili na hladiny bikarbonátu, vápníku a fosforu v krvi a porovnávali je s vývojem koncentrace CO2 v atmosféře.

Výsledky ukázaly, že hladiny bikarbonátu v krvi vzrostly od roku 1999 přibližně o 7 procent. Naopak hladiny vápníku a fosforu ve stejném období klesly. Tyto změny se časově shodují s nárůstem atmosférického CO2, který se zvýšil z přibližně 369 ppm v roce 2000 na dnešní hodnotu přesahující 420 ppm.

Bikarbonát hraje v těle klíčovou roli při regulaci acidobazické rovnováhy krve a jeho zvýšené hladiny mohou signalizovat, že organismus reaguje na vyšší koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší. Autoři studie upozorňují, že pokud by tento trend pokračoval stejným tempem, mohly by průměrné hladiny bikarbonátu v populaci dosáhnout horní hranice zdravého rozmezí přibližně během padesáti let.

Alexander Larcombe zdůraznil, že jde o první náznak toho, že by se lidské tělo mohlo dlouhodobě fyziologicky přizpůsobovat měnícímu se složení atmosféry. Podle něj je nutné tento jev dále sledovat a zkoumat, jaké důsledky by mohl mít pro veřejné zdraví.

Dr. Phil Bierwirth ke studii poznamenal, že lidské tělo má schopnost se do určité míry adaptovat na zvýšené hladiny CO2, otázkou však zůstává, jak dlouho a do jaké míry je taková adaptace udržitelná bez negativních zdravotních dopadů.

Výzkumníci ve studii doporučují, aby se sledování koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře stalo součástí širšího přístupu k veřejnému zdraví, nikoli pouze klimatické politiky. Podle autorů je potřeba propojit monitorování složení atmosféry s dlouhodobým sledováním biologických markerů u lidí, aby bylo možné lépe porozumět tomu, jaký dopad má měnící se prostředí na lidský organismus.

Studie tak přináší nový úhel pohledu na diskuzi o klimatické změně, která se dosud soustředila především na environmentální a ekonomické dopady. Zjištění australských vědců naznačují, že rostoucí koncentrace CO2 může mít i přímé fyziologické důsledky pro člověka, což by podle autorů mělo být zohledněno při tvorbě budoucích zdravotních a klimatických politik.

Vědci zároveň upozorňují, že jejich analýza vychází z dat sbíraných v USA a bude potřeba ověřit, zda se podobné trendy projevují i v jiných částech světa s odlišnými environmentálními a stravovacími podmínkami. Larcombe a jeho kolegové plánují v dalším výzkumu rozšířit sledování i na jiné populace a zaměřit se na možné mechanismy, kterými by zvýšené hladiny CO2 mohly ovlivňovat metabolismus vápníku a fosforu.

Autoři studie zdůrazňují, že jejich zjištění by neměla vyvolávat paniku, ale spíše sloužit jako podnět k dalšímu výzkumu a k zařazení biologických ukazatelů do systémů monitorování kvality ovzduší. Podle nich je důležité, aby se veřejné zdravotnictví a klimatologie propojily a společně sledovaly, jak se měnící se atmosféra promítá do zdraví populace v dlouhodobém horizontu.

Výsledky publikované v srpnu 2026 tak rozšiřují dosavadní chápání dopadů klimatické změny a otevírají nové otázky ohledně toho, jak dlouho může lidské tělo kompenzovat rostoucí hladiny oxidu uhličitého v ovzduší, aniž by to mělo viditelné zdravotní důsledky.