Archeologové v Rakousku objevili tunu železa z lodi potopené před 2 200 lety

Archeologové v Rakousku analyzovali unikátní kolekci 500 železných tyčí, které se podle jejich závěrů pravděpodobně ocitly na dně Dunaje při potopení lodi před 2 200 lety. Jde o dosud největší soubor starověkého železa nalezený v Evropě – množství kovu, které by podle odborníků stačilo na vybavení celé armády.

Nález byl učiněn už v roce 2019, kdy dělníci při běžné těžbě štěrku poblíž vesnice Deinham narazili na neobvyklé kovové předměty. Tehdy ještě nikdo netušil, jak rozsáhlý a historicky významný objev se skrývá pod vrstvami říčního sedimentu. Teprve pozdější odborná analýza odhalila skutečný rozsah a stáří kolekce.

Peter Trebsche, archeolog z Univerzity v Innsbrucku, který se na výzkumu podílel, popsal okolnosti nálezu jako mimořádně šťastnou náhodu. Podle jeho slov je „nic menšího než malý zázrak“, že tyče neskončily jednoduše ve šrotu a že se vůbec dostaly do rukou odborníků, kteří dokázali rozpoznat jejich historickou hodnotu. Vzhledem k tomu, že šlo o běžnou těžební činnost, hrozilo, že cenný archeologický materiál bude bez povšimnutí zpracován jako obyčejný kovový odpad.

Z celkového počtu 500 kusů se archeologům podařilo identifikovat 193 celých tyčí a dalších 307 částečně zachovaných. Celé exempláře měly v průměru délku 28,5 centimetru a váhu kolem dvou kilogramů. Dohromady kolekce váží přibližně jednu tunu, tedy zhruba 2 200 liber železa.

Podle odborníků nešlo o hotové výrobky, ale o polotovary – suroviny, které kováři teprve zpracovávali do finální podoby. Z takového množství železa by bylo teoreticky možné vyrobit přibližně 500 mečů nebo 8 000 železných hřebíků, což dokládá, jak strategicky cenný náklad se na lodi nacházel. Tyče představovaly standardizovanou formu železa, která usnadňovala přepravu a další zpracování kovu v dílnách té doby.

Archeologové předpokládají, že tyče byly součástí nákladu lodi plavící se po Dunaji, která se z dosud neznámých příčin potopila. Železo tak skončilo na dně řeky, kde zůstalo uchováno po tisíciletí, než jej během moderní těžby štěrku odkryly stroje.

Bohužel právě samotný proces těžby způsobil, že byl archeologický kontext nálezu z velké části zničen. Vrstvy sedimentu, které by mohly poskytnout informace o přesných okolnostech potopení lodi, byly narušeny těžebními pracemi ještě předtím, než archeologové dorazili na místo. V důsledku toho se badatelům nepodařilo rekonstruovat, jak přesně se kov do řeky dostal – zda šlo o náhlou katastrofu, bouři, nehodu při plavbě nebo jinou příčinu.

Přesto samotný objev zůstává mimořádně cenný pro pochopení hospodářství a obchodu v období starověku ve středoevropském prostoru. Množství a kvalita zpracovaného železa naznačují, že v regionu existovala rozvinutá výroba kovu a fungující obchodní sítě, které umožňovaly přepravu velkých objemů suroviny na značné vzdálenosti pomocí říční dopravy.

Nález z Deinhamu tak doplňuje mozaiku poznatků o technologické vyspělosti tehdejších komunit žijících podél Dunaje a o významu řeky jako obchodní tepny spojující různé oblasti kontinentu. Archeologové nadále zkoumají jednotlivé tyče, aby zjistili více o technikách jejich výroby a případném původu použité rudy, což by mohlo pomoci určit, odkud přesně náklad pocházel a kam měl být původně dopraven.